Obrazem – celý rok

Lidské stopy v krajině. (19. listopadu 2019)



• 25/9/2019

  Přeplout divoké jesenické kopce a vylodit se na koncertě Kafka Band

  

  Vítr tahá listy po silnici, jako nějaké loutky na špagátu. Léto skončilo sice hned prvního září, ale jeho kousky se na chvíli vracejí a visí ve vzduchu nad Hrubým Jeseníkem. Polední slunce vykukuje mezi stromy a já přejíždím zapomenutými silnicemi přes kopce u Karlovy Studánky. Mám tady svoje zkratky, které se vyhýbají profláknutým cestám, kde teď parkují stovky turistů, co míří na Praděd. Jedu do Jeseníku na festival, na autorské čtení do kina a večer na Kafka Band nahoru do lázní. 

  zobraz celý text


• 24/9/2019

  Do centra Jeseníku

  

  Předposlední zářijový víkend se potkali všichni příznivci kultury v Jeseníku. Konal se další ročník festivalu divadla, čtení a hudby s názvem Im centrum / V centru, který navazuje na historickou kulturní a společenskou provázanost mezi Čechy a Němci v bývalých Sudetech. Společné kořeny byly násilně přetrhány po druhé světové válce divokým vyhnáním německého obyvatelstva z pohraničí. Dávné křivdy pomalu mizí a oba národy se opět spojují. Zástupci autorského čtení za českou stranu: Rudiš, Typlt, Tučková nebo nové umělecké centrum „Kokon“ v bývalé knihovně a nakonec Kafka Band. Byl jsem u toho.

  zobraz celý text


• 23/9/2019

  Po prázdninách zpátky v divadle: Zdravý nemocný

  

  Začala nová divadelní sezóna. Jako první titul jsem v Divadle Petra Bezruče fotil Moliéra a inscenaci Zdravý nemocný v režii Vladimíra Morávka. Moje první setkání s Vladimírem bylo v květnu 2009 v Olomouci na Divadelní Floře se svéráznou scénickou montáží textů Václava Havla s názvem Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa. Dodnes vzpomínám na arénu vystavěnou v Moravském divadle, když jsem vyjevený a vytřepaný mačkal spoušť kdesi ze druhé řady. Všechno bylo nové, neotřelé. Tehdy jsem s divadelní fotografií začínal.

  zobraz celý text


• 29/8/2019

  Jako by někdo roztáhl mohutnými pažemi kusy skály od sebe

  

  Kousek od silnice, uprostřed lesa stojí zatopený lom. Dávno se v něm netěží. Teď v podvečer je tu klid. Jen ptáci a šustění stromů. Přírodní kulisa v nádherném přírodním divadle. Procházíš podél břehu, kroky tlumí spadané jehličí a udusaná hlína. Kličkuješ mezi kořeny a pak se posadíš na kámen a jenom mlčky koukáš. Jako by někdo roztáhl mohutnými pažemi kusy skály od sebe a prasklinu zalil křišťálově čistou vodou. Slunce se usadí do větví a tvé tělo zmizí v mracích rozmazaných po hladině.

  zobraz celý text