Obrazem – celý rok

HaDivadlo a Maloměštáci. (22. května 2019)



• 8/5/2019

  Nad jesenickými loukami už visí jaro

  

  Z cárů šedavé mlhy vystupují siluety jesenických kopců. Vzpřímené stromy vzdorují poryvům větru. Jejich větve se kymácí ze strany na stranu a několik tenkých lístků se koupe ve zbytcích sněhu. Procházíš posmutnělou krajinou a rozrytá hnědá hlína se ti lepí na boty. Cestou dolů tě překvapí vločky sněhu. Sypou se z mraků a pomalu se snáší na mohutné balvany pokryté mechem a červeným tlejícím listím, které se zapomnělo ještě od podzimu. Ze země je cítit chlad, ale ve vzduchu už visí jaro.

  zobraz celý text


• 18/4/2019

  Dvě violoncellistky a plakát na jeden jarní koncert

  

  Hezky se to sešlo. Je první jarní den. Slunce svítí, ale trošku ještě mrazí. Procházím lokace na odpolední focení. Louka, kterou brzy přetne dálnice, lavičky u jezera, které fotím v každém ročním období. Moje oblíbená a dobře známá místa. Jaro mám spojené s výlety a krajinou, která se po zimě probouzí. Je trošku temná a bezbarvá a tím pádem i fotogenická a ideální pro černobílý film. Dneska bude přeci jenom barevnější. Rozzáří ji dvě violoncellistky ze Symfonického orchestru a trochu toho jara snad dostaneme i na plakát.

  zobraz celý text


• 15/4/2019

  Mlhavé jarní dny

  

  Mlha se vznáší nad obzorem. Odráží se od špiček stromů a krajinu nechá dnes studenou a rozmazanou. Vzduch je ostrý jako břitva, obloha nízká a tmavá. Tak to tady po zimě chodí. Za velkým stromem uhneš z lesní cesty doleva přímo do náruče smrkového lesa. Půda je měkká, nasycená vodou a lepí se na boty. Jdeš po paměti, sníh před tebou ustupuje a ztrácí se v mělkých kalužích, které přeskakuješ jako zajíc. Míříš do opuštěné zátoky, kterou jsi objevil teprve před několika týdny.

  zobraz celý text


• 9/4/2019

  V útrobách temné hráze

  

  Den jako vymalovaný. Na lávce pochodují davy lidí, jako nějací mravenci, kteří míří do svého hnízda. V dálce na hřebenech Jeseníků si zima ještě drží sníh. Bělavé vrcholky svítí na horizontu a za pár týdnů se rozpustí v Jesenickém moři, jak se této přehradě někdy říká. Stavěl ji můj strýc, tehdy generální ředitel Ingstavu Brno. Když se celá rodina sešla o Velikonocích u babičky, vždycky se s mým otcem hádali o přehradách. Třeba kvůli Dlouhým stráním, které uřezaly kus kopce Mravenečník. Strejda za to pochopitelně nemohl, ale to v tu chvíli bylo úplně jedno.

  zobraz celý text