Obrazem – celý rok
-
-
7/4/2019
Nikiszowiec. Fascinující dělnická kolonie na předměstí Katovic
zobraz celý text
Nikiszowiec je dělnická kolonie na předměstí polských Katovic. Byla vybudována na počátku 20. století především pro horníky Dolu Giesche. Místo má krásnou atmosféru a tepe životem. Třípatrové budovy jsou postaveny z červených cihel s vnitřními dvory. do několika vzájemně propojených bloků. Kolonie byla vybudována podle návrhu německých architektů Zillmannových a svoje jméno získala po baronovi Nickischovi z Rosenegku, členu dozorčí rady tehdejšího majitele společnosti „Spadkobiercy Jerzego Giesche“.
-
3/4/2019
Ledové měsíce nového roku
zobraz celý text
Zlatavé linie vystřelují z břidlicového valu vzhůru k podvečernímu nebi. Mrazivý vítr čeří hladinu zatopeného lomu a nafoukává sypký sníh do závějí. Tvoje stopy brzo zahladí a krajina bude zase čistá jako list papíru. Chodíš sem, abys koloběh ročních období zaznamenával jako do deníku. Slunce se na sklonku dne schovává za mohutnou stěnu, která se prudce zvedá z hlubiny jezera. Je leden. Zamrzlá hladina deformuje odraz skály v ledové tříšti, jako by vrtkavým štětcem nanášel barvu abstraktní malíř.
-
1/4/2019
Březnové přírůstky mé knihovny
zobraz celý text
Na knihy mám vypracovanou solidní sběratelskou úchylku. Jsem pověstný hromaděním různých věcí, kterými se postupně zabedňuji ve svém světě. Nicméně sbírání knížek patří k té světlejší stránce diagnózy. Utrácím za ně dost peněz, některé mám v knihovně zařazené ještě ve fólii a čekají na svůj čas. Při procházení balíku, který dorazil teprve před několika hodinami, jsem se rozhodl sepsat pár slov. Takové subjektivní postřehy, co vás třeba inspirují a něco z toho přehledu si pořídíte taky. Vždyť v našem virtuálním světě je třeba mít i něco fyzického.
-
26/3/2019
Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři
zobraz celý text
Vstoupíš do ní. Dotkneš se, zlehka osaháš, zastavíš a chvíli jen koukáš. Oči si brzy zvyknou. Ve smutném kraji zimy poblíž polských hranic, kde se stopy původních obyvatel občas zjevují jako siluety v bezčasí. Bloudí loukami a hledají své kořeny, po válce násilně přeťaté v rámci kolektivní viny. Za léta se tady kocháš dalekými výhledy, ale teď je tvůj pohled chycený do nepropustné sítě vodní clony. Pak se rozejdeš. Pomalými kroky vykročíš do prázdnoty. Zjeví se maják s prsty vztyčenými k nebi. Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři.
Instagram – aktuálně
