Obrazem – celý rok
Prostě léto (14. srpna 2023)
5/4/2011
Válečný malování
Včera jsem spal poblíž Krnova v krásný starý chalupě. Má tlustý zdi, který drží v zimě teplo a v létě chladí. Usínám rychle, protože sobota bude náročná. Jedu do Brna na fotografický workshop a pak rychle zpátky na Priessnitz. Cestou přemýšlím nad konceptem výstavy Dity a Petra v Ostravě. Poslouchám Stereo. Jak na projekce, aby vernisáž nenudila? Koukám z okna na ubíhající elektrické sloupy. Nějak ten život strašně rychle plyne.
3/4/2011
Příběh vystřižený jakoby z Červeného pokoje.
Rozvlněné kopce jsou znát. Cesta tě zpomalí, když koukáš kolem sebe. Domy mají jiný střechy. Začíná Nízký Jeseník, rozložený v těsném sousedství Hrubého. Ale Vysoký bys hledal marně… Krnovsko je kraj poblíž hranic, zapomenutý a trochu poznamenaný minulostí. Žijí tam tvrdý lidi, co se jen tak nezlomí, jsou tam rozlehlý pláně a za pár let tam vyroste nová přehrada. Taky tam mají klub. Stojí kousek před přeškrtnutou cedulí Krnov. Když z města utíkáš do hor, máš ho po pravé ruce. Lidi se tam v pátek hromadili a byla příjemná atmosféra.
30/3/2011
Na vedlejší koleji v Kopřivnici vedle kulturáku
V třicátých letech minulého století se nad pohraničím začaly stahovat mraky. Často o nich mluvil Alois Nebel. Výpravčí, kterému nakonec stejné mraky zatemnily mysl. Stavěly se betonové valy, co nás měly ochránit. Z lidí lezla hrdost, která však stejně rychle splaskla jako pouťový balónek, když zavadí o děravý okap.
Instagram – aktuálně