Archiv

duben 2024
leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

prosinec 2018 obrazem...

Ke vzdáleným břehům. (1. prosince 2018, den: 335/366)

V podhůří Jeseníků. (2. prosince 2018, den: 336/366)

U Žermanické přehrady. (3. prosince 2018, den: 337/366)

Najít tu správnou cestu. (4. prosince 2018, den: 338/366)

Ocitneš se u jezera. Na břehu roste vysoká tráva se zlatavými stonky, vyššími než jsi ty. Chvílemi jen tak zíráš na širou pláň před tebou. Listí už dávno opadalo. Další podzim. (5. prosince 2018, den: 339/366)

V mrazivém podvečeru. (6. prosince 2018, den: 340/366)

Šedavý soumrak. (7. prosince 2018, den: 341/366)

Němí svědci. (8. prosince 2018, den: 342/366)

Večerní linie. (9. prosince 2018, den: 343/366)

Soumrak ve třech vrstvách. (10. prosince 2018, den: 344/366)

V temnotě. (11. prosince 2018, den: 345/366)

Přehrada. (12. prosince 2018, den: 346/366)

Přehrada (13. prosince 2018, den: 347/366)

Přehrada. (14. prosince 2018, den: 348/366)

Zimní zátiší. (15. prosince 2018, den: 349/366)

V podvečer u přehrady. (16. prosince 2018, den: 350/366)

Ve větru. (17. prosince 2018, den: 351/366)

V zimních samotách. (18. prosince 2018, den: 352/366)

Bytová zátiší. (19. prosince 2018, den: 353/366)

Lesem. (20. prosince 2018, den: 354/366)

Adventní. (21. prosince 2018, den: 355/366)

Nad hladinou. (22. prosince 2018, den: 356/366)

Sleduješ mraky, jak se honí nad kopci. Slunce už pomalu usíná. Ty s ním. (23. prosince 2018, den: 357/366)

Štědrý den. (24. prosince 2018, den: 358/366)

Na přehradě. (25. prosince 2018, den: 359/366)

Vysočinou. (26. prosince 2018, den: 360/366)

Vysočinou. (27. prosince 2018, den: 361/366)

Vysočinou. (28. prosince 2018, den: 362/366)

Vysočinou. (29. prosince 2018, den: 363/366)

Vysočinou. (30. prosince 2018, den: 364/366)

Zahledíš se do údolí plného slunce. Mraky se trhají o hřebeny divokých hor, jako by byly z papíru. V krajině pod Králickým sněžníkem odpočítáváš poslední hodiny roku 2018. (31. prosince 2018, den: 365/366)

29/12/2018

Zimní Vysočinou

Po sněhu ani památky. Rozhlížíš se kolem sebe a připadá ti, že léto skončilo teprve nedávno. Snad jen mrazivý vítr připomíná prosinec. Zima přijde v lednu, říká se. Někdy stačí vystoupat kousek výš a obzor se ti rázem otevře. Zastavíš se a zahledíš se dolů do údolí. Na každém rozcestí směr necháš na náhodě. Šikminy polí na horizontu očima skládáš jako barevnou mozaiku, když se mohutná clona z mraků pozvolna rozpouští. Zbytky slunečních paprsků svítí na krajinu před tebou. Je podvečer a ty jsi zase na cestě.

17/12/2018

Mezi světlem a tmou

Sobotní den se vleče úplně stejně jako ten včerejší. Vydal ses za město, až na periferii, po zmrzlé polní cestě, co se klikatí jako nekonečná stuha mezi zvlněnými kopci. Dojdeš až k velkému jezeru, rozhlédneš se po hladině česané mrazivým větrem a pozoruješ vlny, jak se rozbíjejí o štěrkovité břehy. V potemnělém odpoledni působí prázdné pláže poněkud sklíčeně. Prázdné, tiché a bez lidí. Jen od hráze se přibližují dvě siluety. Nejspíš osamělí rybáři, kteří přišli zkusit štěstí. Plouží se podél betonového náspu a jejich hlasy se perou s burácejícím větrem.

V tento prosincový den posíláš svoji mysl nahoru nad koruny stromů. Ztratíš se ve svém mikrosvětě a kolem tebe se pomalu stmívá. Tady a teď v jednom prosincovém dni.

10/12/2018

Škola základ života

S foťákem na skok u Bezručů. Škola základ života, aneb veselá a rozverná taškařice podbarvená spoustou písniček. Prostě srandy kopec, Norbert Lichý a je vyprodáno. Divadelní adaptace kopíruje známé filmů Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Černobílé evergreeny režiséra Martina Friče jsou populární a oblíbené i dnes. Tenhle typ inscenací mě docela míjí, ale své diváky si určitě najde. Teda alespoň ty, co si chodí do divadla odpočinout a nehledají tíživá břemena našeho bolavého světa.

6/12/2018

Podzim v podhůří Jeseníků

Špičky příkrých břehů se topí ve žhavých podzimních paprscích. Siluety stromů se odráží na skále před před tebou a na sklonku dne se pomalu zvedají vzhůru ke hvězdám. Celý podzim jsi sem chodil pozorovat krajinu. Hleděl jsi na větrem ošlehané břízy, jak se na nich z posledních sil drží zbytky zlatavého listí. Šedavé mraky se proháněly po obloze a zrcadlily svůj obraz na klidné hladině a ty jsi rovnal své roztěkané myšlenky. Teď tu stojíš a cítíš, jak se do propasti vkrádá zima a vyhlížíš první vločky. Zanedlouho ostré rysy skalisek zahladí sníh.

3/12/2018

Ohlédnutí za náročným podzimem

Spousta grafické práce před koncem roku a mé autorské výstavy v Národní záložně místecké ve Frýdku-Místku a galerii Kupe v Opavě. Podzim se nesl na pracovní vlně. V rámci Měsíce fotografie v Bratislavě jsem vytvořil vizuální identitu pro několik výstav. Janu Novákovi a Jaromírovi 99 jsem pomáhal na svět novému komiksu o bratrech Mašínech – Zatím dobrý, který vyšel v nakladatelství Paseka / Argo. Byla pro mě velká čest podílet se na skvělé knize, která se aktuálně drží mezi dvaceti nejprodávanějšími tituly.

Moji výstavu o Frýdku-Místku zahajoval Jiří Siostrzonek a kurátor David Macháč. Vernisáž se těšila hojné účasti a popíjelo se dlouho do noci. Davidovi jsem oplatil jeho zahájení a spolu s ředitelem Národního divadla moravskoslezského Jiřím Nekvasilem jsem v listopadu uvedl jeho Zahrádkáře. Samozřejmě jsem nezapomněl na krásné výlety do podzimní krajiny. Ale o tom zas někdy příště.