lukashorky
Menu

Archiv

leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

květen 2019 obrazem...

27/5/2019

Víkend plný německy mluvícího divadla - Divadelní Flora den desátý, jedenáctý a dvanáctý.

Třiadvacátá Divadelní Flora dospěla do svého finále. Vrcholem druhého festivalového víkendu byla bezesporu adaptace německého nositele Nobelovy ceny Güntera Grasse – Plechový bubínek. Ve specifické verzi s jedním hercem a obrovskou židlí a v režijním provedení Olivera Reeseho, šéfa jedné z nejrespektovanějších evropských divadelních scén – Berliner Ensemble. Výborný Nico Holonics jako Oskar Matzerath během dvou hodin neslezl z pódia. 

Jeho přirozené, čisté herectví kontrastovalo k příšerné sobotní inscenaci Nebezpečné známosti, kterou předvedla v pátek činohra domácího Moravského divadla. 

Německy mluvícího divadla však bylo o víkendu více. Na páteční večer si přichystala hvězda předloňské Flory Franz Pätzold expresivní performanci speciálně ušitou pro Olomoucké publikum s výmluvným názvem Schreie und Flüstern / Šepoty a výkřiky. Místy až šokující živý přenos promítaný na obří plátno spolu s emotivním přednesem odkazujícím na minulost plnou politických převratů a krizí ve mě zanechalo hlubokou stopu. Oproti tomu sobotní světová premiéra inscenace Donald Trump: The Art Of The Deal režiséra Manfreda Riedela působila trochu vlažně.

24/5/2019

Soukromé rozhovory Lucie Trmíkové a večírek s WWW - Divadelní flora den devátý

Bergmana není nikdy dost. Persony Divadla Na zábradlí jsem fotil ve čtvrtek potřetí. Opět zákulisí a navíc i šatna, kde kraloval Kuba Žáček. Co hláška, to perla. Pak jsem si odskočil do Moravského divadla na tamní operu a poté do Divadla hudby na jeden z vrcholů letošního ročníku – divadelní spolek Jedl v čele s Lucií Trmíkovou. Inscenace Soukromé rozhovory v režii Jana Nebeského nahlíží prostřednictvím dialogů do manželského soužití Bergmanových rodičů. Osobitý zážitek nakonec ale přebil večerní koncert WWW. 

Nechal jsem se překecat festivalovou redakcí a mimo plán jsem udělal rozhovor s frontmanem  Onřejem Anděrou. Naše povídání se zvrtlo v jeden velký večírek, končící ve Vertigu v časných ranních hodinách. O tom ale až někdy příště.

23/5/2019

Persony ze zákulisí a ospalé HaDivadlo – Divadelní flora den osmý

Divadlo Na zábradlí představili reprízu Person. Zašil jsem se s herci v zákulisí za scénou a fotografoval jsem odtud. Před inscenací se debatovalo a kromě herců se besedy zúčastnil umělecký šéf Petr Štědroň a dvorní scénograf Marek Cpin. Oba zmínění objasnili problémy se vznikem inscenace. Večer patřil brněnskému HaDivadlu a jejich Maloměšťákům, kteří byli na mě trochu moc pomalí a nudní.  Oproti tomu byl docela zajímavý dopolední program účastníků dramatického kurzu SENior.

22/5/2019

Repríza Dejvic a Divadlo Na zábradlí poprvé - Divadelní flora den sedmý

Po úspěšné pondělní inscenaci Vražda krále Gonzaka jsem fotografoval i reprízu. Tentokrát z jiného úhlu, ze zákulisí. Vrcholem večera však bylo moje milované Zábradlí a adaptace Bergmanových Person. Autorskou inscenaci Jana Mikuláška provázely peripetie od začátku a musela být stažena z repertoáru záhy po uvedení, kvůli nedořešeným autorským právům. Divadlo Na zábradlí je získalo necelý týden před uvedením na Divadelní Floře. Festivalové diváky čekaly reprízy ještě ve středu a ve čtvrtek.

21/5/2019

Politické divadlo - Divadelní flora den šestý

Politická témata rezonovala pondělkem a to díky dvěma inscenacím, které kromě jiného spojuje jméno Jiřího Havelky. V prvním případě jako vedoucí Katedry alternativního a loutkového herectví, v rámci kterého skupina studentů připravila ryze autorskou inscenaci události fiktivní vraždy Arkadije Babčenka s názvem Press paradox. V případě druhém se představil jako režisér divadelního experimentu Dejvického divadla Vražda krále Gonzaga. Inscenace přiblížila událost odstranění Alexandra Litviněnka, někdejšího agenta KGB a ostrého kritika vlády současného ruského prezidenta. 

Večer došlo i na nečekané setkání s basketbalovým trenérem Petrem Czudkem v Moravském divadle a závěr poklidného dne patřil Lucii Trmíkové a zhudebněné poezii Bohuslava Reyneka v Divadle hudby.

20/5/2019

Víkend mezi nebem a zemí - Divadelní flora den třetí, čtvrtý a pátý

Třetí den se počasí na chvíli umoudřilo a já musel bohužel odjet domů. Hráli jsme poslední basketbalový zápas sezóny s Třincem a v sobotu nás čekal s Downbelow soukromý koncert pro terapeutickou skupinu Renarkon. Takový malý festival pod širým nebem v zapomenutém kraji v podhůří Beskyd. Byli jsme v plné sestavě, včetně Petra Kružíka, který nás teď na kytaru doprovází na pódiu docela často. Jednodenní divadelní pauza přišla vhod, ale divadla jsem se tak docela nezbavil.

Svět je plný zvláštních spojení, a po víkendu se mohlo zdát, že ne náhodných. Jakoby rozhodovala nějaká vyšší síla, nebo se prostě jen některé věcí mají stát. Vystoupení na Podolánkách s námi domlouval Broňa Svoboda, zakládající člen a hráč na baskytaru z legendární kapely Brumerova Prouza. Stejné kapely ve které hrál na bicí a zpíval Michal Lang, současný šéf divadla Pod Palmovkou. To představilo na Divadelní Floře v neděli nejnovější adaptaci Fausta a s Michalem jsme se potkali v zákulisí. Naše basketbalové vítězství v Třinci mělo zajímavou dohru v pondělí, když se večer v Moravském divadle v Olomouci vedle mě náhodou zjevil Petr Čudek, trenér extraligové Opavy, asistent trenéra Českého národního basketbalového týmu a dobrý přítel Ondřeje Trojana z Dejvického divadla. Můj oblíbený herec s oblíbeným trenérem na mém oblíbeném festivalu v Olomouci. Skvěle jsme si popovídali a po inscenaci vznikla společná fotka Petra i Ondřeje. Kromě těchto věcí mezi nebem a zemí stojí za zmínku duo Nebeský & Trmíková a dramatizace textů jednoho z nejvýznamnějších představitelů anglofonní poezie první poloviny 20. století T. S. Eliota. Výživná byla i studentská inscenace Prodaná nevěsta nebo sobotní mejdan v šapitó s DJ Reném a jeho trombónem. Takový byl hektický první víkend ve společnosti divadla, basketbalu a kytar.

17/5/2019

Už na plné obrátky - Divadelní flora den druhý

V hlavě stále rezonuje včerejší výborné drážďanské divadlo a jejich inscenace 9 dní vzhůru. Flora má letos dnů 12 a všechno probíhá zrychleně. Spí se méně, ale dá se to zvládnout docela dobře. Tělo si na divadelní režim rychle zvykne. V šapitó dopoledne doznívala ještě debata z minulého dne. Diskutovalo se o drážďanské činohře a taky o směřování Flory. Odpoledne první taneční představení nahoře v Konviktu, pak přesun na balkánskou komedii a jugoslávské vzpomínky do Divadla Hudby.

Den uzavřela realizace Opuštěné společnosti Erika Taberyho a Divadla na cucky, která mě na rozdíl od některých kolegů z redakce docela bavila. Žádné ponocování, zítřek bude hektický. Avšak ne kvůli divadlu, ale basketbalu.

16/5/2019

Studená a deštivá Olomouc - Divadelní flora den první

Uběhlo to rychle. Ani jsem nestačil dotřídit fotky z loňska a začíná nová Divadelní Flora. Letos třiadvacátá. Auto jsem nechal na konviktu a pádil dolů do Moravského divadla. Studená a deštivá Olomouc působila docela nevlídně, dlažební kostky klouzaly cestou dolů na náměstí. O úvodní inscenaci se postaral drážďanský Staatsschauspiel Dresden s inscenací 9 Tage Wache (9 dní vzhůru). Expresivně a mistrně zpracované téma sebedestruktivní drogové závislosti. Chvíli jsem fotil hlavní scénu, ale záhy jsem se stejně ztratil v zákulisí. Tam to mám rád…

Po děkovačce následovala debata a rychlý přesun na Konvikt, kde se berlínský hudebník a skladatel Kriton Klingler-Ioannides, který autorskou hudbou živě doprovází drážďanskou inscenaci 9 dní vzhůru, prezentoval samostatným koncertem. Fajn muzika, občas evokuje The Kills. První pivo v Chlastanu a pak pozdravení s Vertigem. Ale jen letmý dotyk. To pravé objetí teprve přijde.

15/5/2019

Mistr a Markétka, poslední titul sezóny 2018 / 2019 u Bezručů

Nejnovější adaptace stěžejního románu Michaila Bulgakova s názvem Mistr a Markétka aktuálně představují u Bezručů. Věčný souboj dobra se v původní předloze odehrává v Moskvě v období tzv. Nové ekonomické politiky ve dvacátých letech minulého století. Avšak v režijním provedení Alexandra Minajeva jsou patrné odkazy i na současnost. Ve hře plné expresivních hereckých výkonů se představuje celý divadelní soubor. 

14/5/2019

Kafka Band křtili v DOXu

Ani se mi do Prahy nechtělo. Sotva jsem vystoupil z vlaku, spustil se liják. Provazce dešťů bušily do asfaltu, teplota oproti Ostravě mínus deset a já se trmácel přes půl Holešovic ověšený foťákama. Záda od hromady krámů bolela. Ale stejně jsem věděl, že sotva překročím práh DOXu, nálada se rázem otočí a bude to jízda jak za starých časů s Priessnitz. Kafka Band zrovna dodělávali zvukovku. Prošel jsem si místa, zkontroloval úhly, abych během koncertu netápal. Kluci mezitím zmizeli z pódia a šlo se naproti do hospody na pivo. 

Koncert začal chvíli po osmé. Všechno hezky gradovalo. Skvělé projekce od Clada, plné chytrých obrazů, tvořily výborné pozadí. To se vždycky fotí dobře. Ke konci se křtilo s německými hosty. Pak večerní mejdan nahoře v baru, cesta noční Prahou a bytový večírek do ranních hodin. Takový byl Kafka Band. Akce na které se ti nechce, jsou přece jenom nakonec ty nejlepší. A jak jsem slíbil, report je tentokrát docela brzy:)

13/5/2019

Z pomlčky elipsa jako nula a z elipsy přetočením ležatá osmička

„Frýdek-Místek. Dvě samostatná města, po válce spojena a později zase rozdělena průtahem. Pomlčka někdy rozděluje, jindy spojuje, tak to v životě chodí… Začátek a konec je propojený do nekonečné smyčky. Z pomlčky elipsa jako nula, z elipsy přetočením ležatá osmička. 80 let letos slaví Základní umělecká škola.“ Jako symbol letošního ročníku festivalu Sweetsen Fest jsem zvolil volnou interpretaci osmdesátiletého výročí Základní umělecké školy ve Frýdku-Místku. Ale přiznávám, že asociací může být více…

9/5/2019

Kafka band a puchýře velké jak Amerika

Poslední den Colours of Ostrava. Nohy nachodily kilometry a zdobí je obrovské puchýře. Trmácím se přes celý areál, začátek stejně asi nestihnu. Unavené tělo se vidí už v posteli, zahrabané v peřině. Foťák uklizený někde v koutě a hlavně neslyšet žádnou muziku, alespoň týden. Čtvrtý den festivalu si vybírá svou daň. Energie už dávno žádná. Ale na koncert Kafka bandu jsem se přece jenom těšil. Světlo na konci tunelu, které ještě udržuje při životě. Projekt kolem Jaromíra Švejdíka a Jaroslava Rudiše sleduji od prvopočátku, když jsem dělal grafiku k jejich prvnímu albu Das Schloss. 

Byl to takový hudebně-literární experiment, doprovod ke komiksu, kterému jsem taky trochu pomáhal na svět. Nikdo tehdy netušil, že překročí hranice několika států a dostane se až do Německa do Theater Bremen jako součást divadelní inscenace. Tyhle řádky píšu dlouho po skvělém koncertě v ostravském Gongu. Klukům mezitím vyšla druhá deska nazvaná Amerika. Za dva dny se bude křtít v rámci Knižního veletrhu v Praze. Dřív než se za mnou zaklapnou dveře v zákulisí, mrkněte na opožděný fotoreport z Colours of Ostrava 2018.

8/5/2019

Nad jesenickými loukami už visí jaro

Z cárů šedavé mlhy vystupují siluety jesenických kopců. Vzpřímené stromy vzdorují poryvům větru. Jejich větve se kymácí ze strany na stranu a několik tenkých lístků se koupe ve zbytcích sněhu. Procházíš posmutnělou krajinou a rozrytá hnědá hlína se ti lepí na boty. Cestou dolů tě překvapí vločky sněhu. Sypou se z mraků a pomalu se snáší na mohutné balvany pokryté mechem a červeným tlejícím listím, které se zapomnělo ještě od podzimu. Ze země je cítit chlad, ale ve vzduchu už visí jaro.