aktualne bio denik portfolio kontakt

Branžež 2001

Vydáno: 8. května 2009, 15:47
Aktualizováno: 20. listopadu 2009, 22:39

Je tomu skoro osm let, kdy se konal Letní výcvikový kurz Branžež. To bylo ještě za studií na informatice, kdy jsme na chvíli opustili exaktní sféry a vyrazili daleko za Brno. Týden absolutní pohody, sportu, ale také nevázaného opíjení. Tehdy jsem začínal s fotografií.

Oprášil jsem staré záznamy k fotografiím, které spontálně vznikaly těsně po vyvolání negativu. Vzpomínam, že to byla moje terapie po návratu do „reality“. Následující rok se konal kurz na stejném místě znova. Opět stejné pocity, ale o tom někdy příště. Od té doby Komárovský rybník občas navštěvuji. Koukám co se tam změnilo a stejné zůstalo.

Úvod

Provazy dešťů prostřelují hladinu komárovského rybníka. Je krátce před polednem a camp opouští poslední účastníci letního výcvikového kurzu Branžež 2001. po dlaních stékají kapky, mizí hluboko ve vzpomínkách, tříští se v srdcích. Stojím na břehu a cítím to všude kolem. Něco, co nelze popsat, obejmou či znásilnit do slov. Nespoutané a neprozrazené myšlenky jenom umocňují atmosféru této posvátné chvíle. Myslím na vás… …na vás všechny.

Chatka č. 6

Neostré světlo stropní žárovky vyjasňuje tváře zúčastněných. Unavené oči si přivykly a sledují děj. Hrajeme bez masek, hrajeme na plno, hrajeme pro všechno.

Lán povadlých slunečnic

Soustředěná jízda na kole s odporně těžkým batohem sklízí své plody. Jsem v troskách úplně stejně jako hrad, ke kterému právě šlapu. Míjím lán suchých slunečnic a myslím na příští dny. V zatáčce zmizel doktor Janík. Vážím si vás pane doktore, ani nevíte jak…

Na rybách

Dr. zítka a mgr. škoda – mistři rybolovu. Doufám, že ryba chutnala. Pevně věřím, že budu mít opět tu čest ve vaší skupině na příštím kurzu.

O svobodě

co ví pták o vzduchu, ve kterém krouží? co já vím…

Něublížil som

srdečné pozdravy našim bratrům na slovensko. neboj fi0dore, pláž bude suchá.

Tři esa fi.muni.cz

pánové, děkuji za srdečné uvítání v bakově nad jizerou při mém pozdním příjezdu. zleva: kolega mazák, šéf všech nafetovanejch punkerů, mistr kobra, který bude podle mého mínění stejně jednou nejlepší quake a neporazí snad jenom sám sebe a konečně posledním sedícím je falcon, příští génius.

Francouzi vs. rizoto

falcone, dej si bacha na francouze, protože dokážou být celkem zodpovědně nevyspytatelní :) a pro nás pro všechny ze studia – chatky – šest: „rizoto = nejvetší nepřítel všech punkerů“, nemám pravdu pane cobra?

Spánek na švestkách

nachytal jsem tě na třešních nebo spíš na švéstkách?

Párek nevalné chuti

a co dívčí obsazení naší skupiny? pořád mi někdo strká prdel před objektiv, takže zase žádný portrét :(

Trosky

schod za schodem, centimetr za centimetrem šplhám na trosky.

Námořníku nazdar!

čekáš na svého druha? copak máte v podpalubí přichystáno pro dnešní večer? bydleli jsme naproti sobě a terpve teď se poznáváme. plachty dolů, zvedá se vítr!

Lesem

odkud jdeme a kam míříme, pane galuskář? jak to jde bez kola? že jo? tak to jsem klidný. jako v tom aforismu jr. pika.

Úlet a báty

skupina mizí hluboko v lese. vychutnávám atmosféru, která působí jako léčivý balzám – záplata na citové erupce pozdních slunečných měsíců. co myslíš mazáku? probereme to asi večer v laciné konverzaci s panem ginem… …za pět set bátů (to je jako korun).

Sázka na špatného koně

rád potkávám nové tváře, avšak nerad na ně sázím. kde leží hranice mezi nevinnou touhou za poznáním a citovou vazbou? kdo ví. když to nerozlišíš a utopíš se v tom, pocítíš absolutní bezmocnost – a to tě někdy trochu bolí…

O hledání a rozkvětu

člověk ma svůj původ, své kořeny které ho provázejí celý život. co stojí u zrodu každého jedince? materiální zabezpečení bývá podstatné, ale podle mě je mnohem důležitější hledání své vlastní symbiózy s citovým základem v našem nitru. kdo najde – vítězí, protože duševní mír a klid přežije jakýkoliv zásah zvenčí. co brání tvému rozkvětu? že by strmé skály?

Pocta pro fernet citrus

jo tak takovou sračku jsem neměl už hodně dlouho. ještě že byla nablízku bouda.

V puklinách skal

pěkný výhled. divím se, jak banální věci dokážou zpříjemnit život, nemyslíš? …nic, musím jít, abych neztratil z dohledu zbytek skupiny… tak zas někdy.

Bez noh

omlouvám se chlapci, že vám chybí nohy. ještě pár kroků dozadu po skále a nerozchodil bych to. třeba někdy jiny někde jinde se to povede líp

O atomu

zdravé jádro všech večerů odpočívá a sbírá sílu pro další kolo. ať stihnete snídani!

Sobota 8. září 2001

několik nádherných dnů ve společnosti skvělých lidí – přátel. je čas šlápnout do pedálů. já, mazák a falcon se naposledy loučíme s lindou. VŠICHNI S UPŘÝMNÝMA OČIMA A OTEVŘENÝM SRDCEM NA NEJBLIŽŠÍM SRAZU NASHLEDANOU.


Zpět do deníku


aktuálně | bio | deník | portfolio | komerční realizace | kontakt
Není-li uvedeno jinak, text & fotografie © Lukáš Horký
2008–2012