25/8/2011

Kdo ví, co tě pohání

Chladné večery mi vyhovují. Teplota klesá a organismus tak funguje lépe. Dnešní trénink rozbíhám pár minut po sedmé večer. Po prvních metrech v terénu je patrné, že si tělo začalo na zátěž zvykat. Tep se ustálil, dech zklidnil, jako na trenažeru. První mezičas a zlepšení. Držím si tempo a mám pocit, že můžu ještě mírně zrychlovat. A to povzbudí!

Výsledný čas překvapuje. Je dobrý, mnohem lepší, než jsem čekal. Kdo ví, co tě pohání… Marně krotím euforii. Celé dny tady lítám jako blázen nahoru a dolů. Má smysl dělat věci z čistého přesvědčení, i když vypadají na první pohled šíleně.

Západy slunce jsou kýčové. Zvlášť tady na kopci. Světlo pomalu mizí, obloha se barví do červena. Nakažlivá romantika na tebe lehce přeskočí a pohne i zabetonovanou duší. Sleduji vrcholy před sebou a vnímám i ty v sobě. Taky koukám dolů do údolí a v duchu počítám rozsvícená okna v Třinci. Je čas jít dolů.

večerní Javorový, 25. srpna 2011

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Divadelní Flora má za sebou perný víkend

  

  Dvaadvacátá Divadelní Flora odstartovala minulý čtvrtek desetidenní přehlídku evropské činohry, současného tance a performing arts. Dění celého festivalu dokumentuji už desátým rokem. Ze spousty účinkujících se za tu dobu stali kámoši a celý festival je taková jedna velká srdcovka. Mrkněte na krátký víkendový fotoreport.

  čti dál


• Temný Priessnitz v BIO OKU

  Hloučky lidí postávaly před kinem Oko. Název, který můžeš číst pozpátku a furt dává smysl. Rozumíš mu, stejně jako rozumíš Priessnitz, když je pochopíš skrz na skrz. Bylo pár minut po sedmé a dnešní večer patří všem citlivým. Kousek Prahy se na chvíli stane krajem, kde sníh odchází až v květnu. Místem, kde jsou rozbité křížové cesty, pole plné kamenů a mlha co se táhne od Pradědu až po masiv Králického Sněžníku. Priessnitz jsou jinde, dospěli, ale sudetské kořeny, v lesích tam kdesi nad Kramerkou se přece neztrácí.

  čti dál


• Z pomlčky elipsa jako nula a z elipsy přetočením ležatá osmička

  

  „Frýdek-Místek. Dvě samostatná města, po válce spojena a později zase rozdělena průtahem. Pomlčka někdy rozděluje, jindy spojuje, tak to v životě chodí… Začátek a konec je propojený do nekonečné smyčky. Z pomlčky elipsa jako nula, z elipsy přetočením ležatá osmička. 80 let letos slaví Základní umělecká škola.“ Jako symbol letošního ročníku festivalu Sweetsen Fest jsem zvolil volnou interpretaci osmdesátiletého výročí Základní umělecké školy ve Frýdku-Místku. Ale přiznávám, že asociací může být více…

  čti dál


• Někde mezi zimou a jarem

  

  Únorový čas je období někde mezi zimou a jarem. Hřejivé slunce začíná nabírat na síle, avšak zima se nevzdává. Zvláště v Jeseníkách, kde se sníh drží někdy až do května. A tak jsi na pár dnů odjel z města do hor, aby ses na sklonku dne rozešel do nekonečných plání. Když slunce pomalu padá za obzor a zmrzlý sníh drží pevně tvoje kroky. Když tě temný les vítá a vítr prohání mraky nad opuštěnými hřbitovy. Vždycky tady hledáváš klid a je jedno, jestli je zrovna zima nebo léto. Láska ke kraji souvisí asi s věkem. Přirozený proces stárnutí, který máme každý zakódovaný v genech. 

  čti dál