12/12/2017
Jak to asi venku vypadalo, když psal Jakub Jan Ryba českou mši o zvěstování Kristova narození a příchodu pastýřů k jesličkám. Zmrzlé stromy, co se tyčí podél bílých plání nebo dřevěná stavení pod zasněženými kopci. Tahle nějak si představuji krajinu v době jeho života, když v ní křižovali muzikanti z horských beskydských osad. Na zaváté louce poblíž kostela na Borové jsme fotili plakát na Rybovu Vánoční mši.
Čti dál:
Nad jesenickými loukami už visí jaro
Z cárů šedavé mlhy vystupují siluety jesenických kopců. Vzpřímené stromy vzdorují poryvům větru. Jejich větve se kymácí ze strany na stranu a několik tenkých lístků se koupe ve zbytcích sněhu. Procházíš posmutnělou krajinou a rozrytá hnědá hlína se ti lepí na boty. Cestou dolů tě překvapí vločky sněhu. Sypou se z mraků a pomalu se snáší na mohutné balvany pokryté mechem a červeným tlejícím listím, které se zapomnělo ještě od podzimu. Ze země je cítit chlad, ale ve vzduchu už visí jaro.
Ohlédnutí za náročným podzimem
Spousta grafické práce před koncem roku a mé autorské výstavy v Národní záložně místecké ve Frýdku-Místku a galerii Kupe v Opavě. Podzim se nesl na pracovní vlně. V rámci Měsíce fotografie v Bratislavě jsem vytvořil vizuální identitu pro několik výstav. Janu Novákovi a Jaromírovi 99 jsem pomáhal na svět novému komiksu o bratrech Mašínech – Zatím dobrý, který vyšel v nakladatelství Paseka / Argo. Byla pro mě velká čest podílet se na skvělé knize, která se aktuálně drží mezi dvaceti nejprodávanějšími tituly.
Před bouřkou
A tak ses vydal starou lesní pěšinou a došel jsi až sem. Mezi borůvčí a vyvrácené pařezy, které odpočívají v měkké mechové peřině. Bouřka visela ve vzduchu, ale tobě to bylo v tu chvíli úplně jedno. Zastavil jsi a zahleděl ses do krajiny. Sledoval jsi siluety kopců a zapisoval každou jejich křivku hluboko do sebe. Abys nezapomněl. Ty nejkrásnější zážitky jsou většinou na první pohled docela obyčejné.
Začátek a konec je propojený do nekonečné smyčky
Začátek a konec je propojený do nekonečné smyčky. Pozoruješ slunce, jak se sklání za horizont, aby za několik hodin opět vystoupalo na oblohu. Krajina se smrskne do několika geometrických rovin a stoletý strom, jako jediný svědek tohoto každodenního koloběhu, rozevírá své větve v žlutooranžové řece z rozžhaveného železa.