1/2/2018
Slábnoucí světelný otisk
Slunce se opírá do mraků. Žene je po obloze a svými dlouhými prsty osahává hladinu klidného jezera. Sedíš na břehu a pozoruješ slábnoucí světelný otisk jako v zrcadle. Čekáš, až přijde noc.
Čti dál:
-
-
Na Colours prší častěji než v textech kapely Priessnitz
čti dál
Kdysi mi kamarád Lukáš, bubeník z kapely Fvtvre říkal zajímavý postřeh. Na každé desce Priessnitz musí alespoň v jedné písničce pršet. Na Colours musí pršet pokaždé. Včera taky pár kapek spadlo. I zajímavé hudby padalo dost. Třeba Hurray For The Riff Raff se skvělou zpěvačkou, co si léčí komplexy ze svých portorikánských kořenů. Drive Stage se v úvodních tónech transformovala na pódium v Bang Bang Bar Davida Lynche někde poblíž Twin Peaks.
-
Težko je, když to velký uvnitř pořád nemůže ven.
čti dálV opuštěným kraji Rychlebských hor končí den. Tráva tě schová, když se zavrtáš daleko od značených cest. Miluju, když se den láme v noc a zvedá se vítr. Ohýbá osamělé stromy na louce. Větve se napínají jako plachty korábů ztracených v kdesi oceánech. Lovím útržky, co zůstaly z Akropole. Stíny na svazích Králického Sněžníku přede mnou se mění a já jen tak ležím. Padá tma, cítím, jak prostupuje.
-
Vše dobré do roku 2013
čti dálJe tomu víc jak třináct let, co jsme odehráli první koncert v Brněnském Greenu. Vzpomínám na tehdejší oči čerstvých středoškolských absolventů, zalepené malichernostmi malého města, najednou oslněné vírem moravské metropole. Tehdy jsme snili o závratné budoucnosti plné rock’n‘rollu. O životě jsme věděli hovno, ale my mysleli, že nám svět leží u nohou.
-