aktualne bio denik portfolio kontakt

Divný sen

Vydáno: 31. října 2010, 21:19
Aktualizováno: 31. října 2010, 21:27

Velká místnost dávala pocit bezpečí. Nikde žádný okna, ale všude světlo. Muselo to lézt z těch zdí. Jako by byly z pauzáku, kterej prosvítíš i baterkou. Kolem stěn samý lidi. Stovky párů očí mě provrtávaly. Kolik se dá vyčíst z pohledů?. Zvrácený sexuální choutky, zpackaný životy nebo jiný smrtelný diagnózy. Civí na mě, jako bych byl jinej. Nechápal jsem, kde jsem ale ty tváře se zdály povědomý. Vnímal jsem pohyby rtů, vnímal jsem kroky, ale slyšet nebylo nic.

Ležím nehnutě na své posteli a rozhlížím se kolem. Za okny tma. Zavřený dveře, ticho, ložnice. Zavírám oči…

Místnost, ve které jsem se ocitl, byla mnohem větší, než ta před tím. I přesto celý prostor působil velmi stísněně. Všude prázdno, lidi zmizeli. Začal jsem pomalu chápat, co se děje. Udělal jsem pár kroků, podlaha zavrzala. Dřív nemožný, najednou to šlo. Jsem v prostoru divnýho snu. Vzpomněl jsem si na postel a ložnici a na to, že se zase brzo probudím. Rozběhl jsem se směrem ke schodišti. Monotóní pohyb paží a nohou rozhýbal smysly i ztuhlou krev v žilách, která se začla hrnout jako míza. Stejně tak desítky točitých schodů mě hnaly kamsi nahoru. Snažil jsem se myslet na všechny ty lidi, který jsem viděl a přitom jsem se ujišťoval, že už nic nehrozí. Venku vládla tma.

Ležím na cizí posteli hotelovýho pokoje kdesi v Praze. Venku svítá a mně se zdál sen o tom, že se mi zdá sen.

O pár dnů později jsem zpracoval filmy ze své poslední městské seance. Město fotím často. Mám rád zmáčený chodníky, zabarvený oranžovejma pouličníma lampama, když padá noc. Po dešti bývá vzduch vlhký, lidi se motají a hledají nejkratší cesty domů. To se pak schovám pod kapuci a křižuju noční sídliště, obdivuju barevný neóny heren. Nebo hluboko odpoledne, když se láme den, i město je jiný.

Na negativu vylezla fotka kráčejícího muže, který opouští město. Jak symbolický. Okamžitě si vybavuju pražský noční zážitek. Celý život tvrdím, že hledám to „svý město“. Hledám tady. Cíl zatím v nedohlednu.


Zpět do deníku


aktuálně | bio | deník | portfolio | komerční realizace | kontakt
Není-li uvedeno jinak, text & fotografie © Lukáš Horký
2008–2012