12/1/2026

Přehlídka divadelní fotografie v Divadle Oskara Nedbala v Táboře

Výstava Přehlídka divadelní fotografie v Divadle Oskara Nedbala v Táboře se blíží ke konci. Do 16. 1. 2026 je tu k vidění i moje Moskoviáda. Snaha o zachycení proměnlivosti divadelního prostoru, práce se světlem a momenty, které existují jen na pár vteřin. Pokud jste to ještě nestihli, teď je ten čas.

Divadlo Oskara Nedbala v Táboře, 13. 11. 2025 – 16. 1. 2026

Čti dál:

Lukáš Horký: Vnitřní periferie

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě Vás srdečně zvou na vernisáž výstavy fotografií Lukáš Horký: Vnitřní periferie ve středu 5. 10. 2022 v 17 hodin. Výstava, kterou zahájí Vladimír Birgus a David Macháč, bude otevřena do 6. 11. 2022 vždy hodinu před představením. Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava.

čti dál
Sebeobviňování a Zdeněk Adamec. Dvojnásobná porce Handkeho v režii Dušana D. Pařízka

Příběh Zdeňka Adamce není typicky český. A kromě toho není aktuální. Nebyl ani svého času. A ke Zdeňkovu příběhu nevznikl žádný film, přinejmenším žádný hraný film, a už vůbec ne žádný z kategorie „podle skutečné události“. Dušan Pařízek se po letech vrátil na českou divadelní scénu. Divadlo Na zábradlí, Pařízek a Handke. Co víc chceš.

čti dál
Víkend mezi nebem a zemí - Divadelní flora den třetí, čtvrtý a pátý

Třetí den se počasí na chvíli umoudřilo a já musel bohužel odjet domů. Hráli jsme poslední basketbalový zápas sezóny s Třincem a v sobotu nás čekal s Downbelow soukromý koncert pro terapeutickou skupinu Renarkon. Takový malý festival pod širým nebem v zapomenutém kraji v podhůří Beskyd. Byli jsme v plné sestavě, včetně Petra Kružíka, který nás teď na kytaru doprovází na pódiu docela často. Jednodenní divadelní pauza přišla vhod, ale divadla jsem se tak docela nezbavil.

čti dál
Když sjetý medvěd netrefí do iglú...

Docela by mě zajímalo, jak zní původní texty finské autorky Rosy Liksom, které jako první v Česku zincenovalo pražské Divadlo Na zábradlí. Smršť nekorektních skečů vzájemně provázaných do sebe byla včera jednoduše skvělá. Zábradlí je moje srdeční záležitost a přiznávám svůj nekritický pohled na režii Jana Mikuláška, kterého jsem si oblíbil už za jeho bezručácké éry v Ostravě. Včerejší inscenace měla po děkovačce krásný dovětek v podobě pětatřicetiminutové dohry, která zůstala původně ve škrtu. A nakonec došlo i na klasickou skupinovou šatnovku.

čti dál