Front 242

Čti dál:



• V náručí nejkrásnějších krajin

  

  A tak jsi došel až sem, do kraje pohnuté minulosti. Vlak tady zabloudí jen občas v letních měsících a tak už jen opuštěné nádraží připomíná dávno zmizelý život. Vydal ses podél stromů úzkou pěšinou až na samou hranici pole. Slunce zapadá za obzor a prudce se opírá do žlutavých klasů a stromů a jejich stín tím neúměrně protahuje.

  čti dál


• Priessnitz za scénou Pentagonu

  V podvečer prosincové sváteční neděle se splnil sen i těch, kteří už nedoufali. Po dlouhodobé stagnaci na pódiích zase vystupují Priessnitz, kteří tím navazují na tradici vánočních koncertů. K radosti všech jesenických fanoušků se vrací ke kořenům a hrají opět v tento čas ve svém rodném městě. Předvedli se v plné síle před připravovanou jarní koncertní šňůrou. Venku byla krásná zima, sníh a mráz. Natřískaný Pentagon kromě Priessnitz hostil také Obří broskev a frýdeckomísteckou Prouzu.

  čti dál


• Škola základ života

  

  S foťákem na skok u Bezručů. Škola základ života, aneb veselá a rozverná taškařice podbarvená spoustou písniček. Prostě srandy kopec, Norbert Lichý a je vyprodáno. Divadelní adaptace kopíruje známé filmů Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Černobílé evergreeny režiséra Martina Friče jsou populární a oblíbené i dnes. Tenhle typ inscenací mě docela míjí, ale své diváky si určitě najde. Teda alespoň ty, co si chodí do divadla odpočinout a nehledají tíživá břemena našeho bolavého světa. 

  čti dál


• V srdci bývalé Národní záložny místecké

  

  Sklepení připomíná kulisy z nějakého hororového filmu. Procházím opuštěné místnosti. Oprýskané zdi, prázdné rezavé trezory a ve vzduchu visí kus minulosti z dob velké slávy Moravia Banky, která v roce 1999 zkrachovala. Po schodech stoupám ze suterénu do horních pater, kde bývala obytná část. Z původního vybavení nezůstalo nic. Odmontované kliky, co šlo odnést, zmizelo. Zůstalo torzo místa. 

  čti dál