Rozhovor o fotografii, muzice a životě

Čti dál:



• Emma

  čti dál


• Priessnitz v jesenickém Pentagonu

  Slunce se pomalu kloní za kopce a svítí z posledních sil. Venku je mínus osm, Jeseníky klidné, tiché. Skoro mám chuť se zase začít patlat v minulosti a melancholii. Skoro se mi chce psát o tom, co mi letělo hlavou, když jsem včera jel z podhůří Králického Sněžníku směr Jeseník. Skoro se chci zase dojímat, ale… člověk by měl být občas dospělý. Minulost někdy tíží a změna pomáhá žít. Je čas nechat temný Priessnitz dávnému Frývaldovu.

  čti dál


• Přijď a nechoď sám

  Přijď a nechoď sám – do Divadélka pod věží. Vyhlížel jsem už z dálky, ale marně. Marie Rottrová, která tady kdysi uváděla nepřišla. Doba normalizačního zábavného televizního pořadu je ta tam. Časy se mění, lidé se mění… Provizorní šatna, umaštěné tácy a příbory. Jídelna hladového magistrátu, který se tady v noci schází. Plouží se tajnými chodbami z věže až sem dolů. Plátno naruby, stínohry, zrychlený mraky, trnový kvítko a déšť. Priessnitz s Nebelem po letních Colours navštívili Ostravu – spolu s Prouzou.

  čti dál


• Surealistický Macbeth, potlačené vášně a žádná krev

  

  Na stěnách potemnělé kobky visí lebky zvířat a kožešiny. Místo čarodějnic dva chlápci s banjem drnkají melancholický chorál Wayfaring Stranger: „Vím, že tmavé mraky se ke mně sklopí. Vím, že má cesta je drsná a příkrá“. Nemůže-li být Lady Macbeth matkou, bude královnou. Kdy a kde se děj odehrává, není jasné. Není to ani podstatné. Lokaci a čas si každý určí sám. Odkud a z čeho se bere zlo? 

  čti dál