lukashorky
Menu

Archiv

leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

13/1/2022

Příběh krajiny - ohlédnutí za rokem 2021

Když jsem v březnu 2017 začal psát Příběh krajiny, netušil jsem, že se projekt za pár let rozvine až do takových rozměrů. První nesmělé zveřejňování fotek a deníkových útržků na sociálních sítích vyústilo ve velkou výstavu v Muzeu Beskyd ve Frýdku-Místku a vyvrcholilo vydáním knihy. Když píšu tyto řádky, venku se pomalu stmívá. U nás v Jeseníkách chodí noc vždycky trochu dřív. Dlouhé lednové večery svádí k bilancování a tak přináším krátké ohlédnutí za rokem 2021.

Hned v lednu shrnul koncept projektu Příběh krajiny Moravskoslezský Deník v článku Krajina na snímcích frýdecko-místeckého fotografa Horkého žije tichým příběhem a následně se text objevil i v některých dalších regionálních mutacích.

Těžké covidové období zamezilo pořádání veřejných akcí. Proto se křest knihy Příběh krajiny uskutečnil bez publika, stylově v lese v Jeseníkách mezi srnkami a jeleny.

V březnu jsem přijal pozvání Kateřiny Huberové do Českého rozhlasu Ostrava. Probrali jsme kde co. Moje fotografické a hudební začátky i studium informatiky v Brně. Slíbili jsme si, že se zase potkáme.

Radost jsem měl i z toho, že časopis FOTO č. 40 zveřejnil recenzi knihy Příběh krajiny, čímž se publikace dostává do povědomí fotografické veřejnosti.

Další ze série inspirativních rozhovorů pokračovala v televizním studiu TV NOE. Kromě Příběhu krajiny jsme se dotkli tíživého tématu odsunu sudetských Němců. Došlo i na mé dlouhodobé fotografické projekty.

Už druhým rokem visí tematická prodejní výstava fotografických pláten v Monikafé v Dobré. Středobodem je řeka Morávka, vinoucí se nedaleko místa instalace.

Častým námětem mých snímků bývá krajina ovlivněná člověkem. Karvinsko je postižené těžbou černého uhlí. Práce na tomto projektu jsem prezentoval na sociologicky-fotografickém sympoziu v polském Zabrze. Shodou okolností fragment ze souboru Příběh krajiny s názvem Krajina uhlí získal 2. místo v soutěži Śląska Fotografia Prasowa.

20 obrázků x 20 vteřin. To je formát PechaKucha. Na této skvělé akci v bruntálském kině jsem představoval knihu Příběh krajiny. Vzhledem k místu konání jsem pro prezentaci záměrně vybral fotky z Jeseníků, ale během neformální diskuze byla možnost si popovídat i o jiných místech uvedených v knize.

V listopadu byla otevřena prodejní výstava fotografických pláten v přerovské Galerii Realit. Vzhledem k pokračující covidové pandemii jsme se obávali, jestli vůbec někdo přijde na vernisáž. Nakonec vše klaplo na výbornou. Účast byla hojná, diskutovalo se až do pozdních večerních hodin. Odjížděl jsem plný optimismu s pocitem, že bude už jenom líp. 

Takový byl loňský rok. Dělo se toho dost a já věřím, že i ten letošní přinese mnoho hezkého a inspirativního. Na samostatné stránce Příběh krajiny se můžete přihlásit k odběru novinek a projekt naleznete rovněž na Facebooku a Instagramu. Tak nezapomeňte sledovat.

5/12/2021

Obraz česko-slovenského buranství v povedené komedii Zámek na Loiře

Režisér Michal Hába se vrátil po týdnu do Olomouce. Tentokrát nejen v roli režiséra, ale zároveň i jako protagonista praštěného sluhy Andrého v inscenaci souboru Lachende Bestien. Zámecká paní je uzamčena ve zlaté kleci, aby jednomu nejmenovanému politikovi nedělala ostudu. Po nedávno uvedených Hrdinech kapitalistické práce se jedná o další nekompromisní pohled do našich prázdných novodobých porevolučních elit.

2/12/2021

Adaptaci novely Vladimíra Körnera Zánik samoty Berhof nazkoušela činohra Moravského divadla Olomouc

Těžkého příběhu z poválečného období v jesenickém pohraničí se ujal dvorní režisér Dejvického divadla Miroslav Krobot. Skupina fanatických werwolfů a jeptiška Salome z kláštera v Králíkách obsazují osamocený horský statek, kde se snaží přečkat zimu. Zde žije hlavní hrdinka Ulrike a se svým opileckým otcem a jeho německou milenkou. Körnerovu předlohu proslavil stejnojmenný film Jiřího Svobody z roku 1983 se skvělou Janou Brejchovou.

30/11/2021

Hrdinové kapitalistické práce jako odvrácená strana naší porevoluční společnosti

Politicky angažované představení levicového intelektuála Michala Háby vychází ze stejnojmenné knihy investigativní novinářky Saši Uhlové, která se rozhodla na vlastní kůži okusit pracovní podmínky v nejhůře placených pracovních pozicích. Nechala se postupně zaměstnat například v nemocniční prádelně, balírně kuřat nebo třeba jako pokladní v supermarketu.