1/6/2023

Když sjetý medvěd netrefí do iglú...

Docela by mě zajímalo, jak zní původní texty finské autorky Rosy Liksom, které jako první v Česku zincenovalo pražské Divadlo Na zábradlí. Smršť nekorektních skečů vzájemně provázaných do sebe byla včera jednoduše skvělá. Zábradlí je moje srdeční záležitost a přiznávám svůj nekritický pohled na režii Jana Mikuláška, kterého jsem si oblíbil už za jeho bezručácké éry v Ostravě. Včerejší inscenace měla po děkovačce krásný dovětek v podobě pětatřicetiminutové dohry, která zůstala původně ve škrtu. A nakonec došlo i na klasickou skupinovou šatnovku.

• Sdílej tento příspěvek:

26/5/2023

Král komiků Vlasta Burian zavítal do Poruby

Patnáctý ročník divadelního festivalu Dream Factory Ostrava slavnostně zahájila životopisná groteska o libereckém králi komiků Vlastu Burianovi. Nová hra Tomáše Dianišky je opět postavena na dramatizaci života reálných historických postav – podobně jako v jeho předešlých inscenacích realizovaných v libereckém Divadle F. X. Šaldy, jako např. 294 statečných, Bezruký Frantík nebo ve hře Transky, body, vteřiny v ostravském Divadle Petra Bezruče. Včera se tleskalo ve stoje.

• Sdílej tento příspěvek:

22/5/2023

Dějiny násilí kontroverzního Édouarda Louise

Autobiografická vzpomínka francouzského kontroverzního spisovatele Édouarda Louise přetavená do detektivního příběhu v režii Tomáše Loužného. Dva odlišné pohledy na událost z prosince roku 2012, kdy autora znásilnil a údajně málem zavraždil neznámý muž, kterého si pozval domů cestou z vánoční večeře.

• Sdílej tento příspěvek:

12/5/2023

Soft Spot. Co se skrývá za maskou

Definice lidského bytí prostřednictvím pohybových konvencí, gest nebo výrazů ve tváři. Co se stane, dojde-li k jejich rozkladu? To vše zkoumá experimentální představení ikony maďarské taneční scény, choreografky Adrienn Hód, a slovenských tanečnic Soni Ferienčíkové a Martiny Hajdyly v inscenaci Soft Spot.

• Sdílej tento příspěvek:

Reporty z dalších inscenací:



• Fotograf Lukáš Horký získal čestné uznání v soutěži Přehlídka divadelní fotografie

  

  Fotograf Lukáš Horký získal čestné uznání v soutěži „Přehlídka divadelní fotografie“ v kategorii Inscenace/divadelně-performativní projekt – profesionálové se souborem Shakespeare na Hlubině. Site specific projekt režiséra Jana Mikuláška s herci Divadla Petra Bezruče byl exkluzivně připravený pro osmý ročník festivalu Dream Factory Ostrava a oživil jedinečné prostory Nových koupelen Provozu Hlubina v Ostravě.

  čti dál


• Divadelní Flora má za sebou perný víkend

  

  Dvaadvacátá Divadelní Flora odstartovala minulý čtvrtek desetidenní přehlídku evropské činohry, současného tance a performing arts. Dění celého festivalu dokumentuji už desátým rokem. Ze spousty účinkujících se za tu dobu stali kámoši a celý festival je taková jedna velká srdcovka. Mrkněte na krátký víkendový fotoreport.

  čti dál


• Vizuální Jánošík nitranského Divadla Andreja Bagara

  

  Vrchol úterního večera olomoucké Divadelní Flory patřil slovenskému Divadlu Andreja Bagara z Nitry. Krátká obrazová reportáž ukazuje inscenaci z nezvyklého úhlu, který zůstává běžnému divákovi ukryt. Divadelní zákulisí nebo ochozy nad jevištěm poskytují úžasná místa pro fotografování.

  čti dál


• Surealistický Macbeth, potlačené vášně a žádná krev

  

  Na stěnách potemnělé kobky visí lebky zvířat a kožešiny. Místo čarodějnic dva chlápci s banjem drnkají melancholický chorál Wayfaring Stranger: „Vím, že tmavé mraky se ke mně sklopí. Vím, že má cesta je drsná a příkrá“. Nemůže-li být Lady Macbeth matkou, bude královnou. Kdy a kde se děj odehrává, není jasné. Není to ani podstatné. Lokaci a čas si každý určí sám. Odkud a z čeho se bere zlo? 

  čti dál


• Červencové ohlédnutí

  

  Prázdniny se přehouply do druhé půlky. Venku máme zrovna žhavé období, ideální na to se zavrtat hluboko pod hladinu, nic nedělat a jen tak odpočívat. Zrovna jsem v obležení knih a dobových časopisů. Píšu teoretickou práci o Malé galerii v České spořitelně v Kladně. Člověk se toho docela dost dozví, když otáčí kolem času čtyřicet let nazpět. Jaké skvělé věci se fotily už kdysi, co lidi zajímalo a jak viděli svět kolem sebe. Co se bude fotit za dalších čtyřicet let?

  čti dál


• Demlovo Zapomenuté světlo

  

  Začala nová divadelní sezóna. Návštěvy potemnělých sálů, jevištních zákulisí a hereckých šaten. Moje první zastávka byla v Ostravě u Bezručů, kde jsem fotografoval Zapomenuté světlo, první titul z nového předplatného 2018 / 2019. Tragická próza Jakuba Demla vyšla roku 1934. Díky kontroverznímu obsahu byla většina nákladu zkonfiskována a teprve až po cenzorském zásahu směl Deml knihu distribuovat.

  čti dál


• Kouř Tomáše Vorla a Lumíra Tučka a zrození jednoho fenoménu

  

  Není mnoho filmů, které by mě ovlivnily, ale vzpomínám na jeden zásadní. Už nevím, kdo z osvícených pedagogů to vymyslel. Možná naše dějepisářka paní Lautnerová, kdo ví. Tehdy v kině Petra Bezruče se něco zlomilo. Kamenný most Tomáše Vorla na mě tehdy zapůsobilo jako zjevení. Otevřel mi cestu k celé Pražské pětce a k Vorlově celovečerní prvotině Kouř. A já věděl, že to s mojí nalajnovanou informatickou kariérou nebude tak žhavé.

  čti dál


• Škola základ života

  

  S foťákem na skok u Bezručů. Škola základ života, aneb veselá a rozverná taškařice podbarvená spoustou písniček. Prostě srandy kopec, Norbert Lichý a je vyprodáno. Divadelní adaptace kopíruje známé filmů Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Černobílé evergreeny režiséra Martina Friče jsou populární a oblíbené i dnes. Tenhle typ inscenací mě docela míjí, ale své diváky si určitě najde. Teda alespoň ty, co si chodí do divadla odpočinout a nehledají tíživá břemena našeho bolavého světa. 

  čti dál


• V Divadle Petra Bezruče ožívá příběh Zdeny Koubkové

  

  Pozoruhodný příběh československé atletky Zdeny Koubkové, která v březnu 1936 podstoupila změnu pohlaví, se představí v ostravském Divadle Petra Bezruče. Zdeněk Koubek, rozený Zdena Koubková z Paskova na Frýdecko-Místecku, byl československou atletkou, držitelkou světového rekordu v běhu na 80 a 800 metrů s vrozenou vývojovou vadou reprodukční soustavy. Zdeniny rekordy zrušila Mezinárodní atletická federace v roce 1943. Právě tento osud se stal inspirací pro inscenaci Tomáše Dianišky s názvem Transky, body, vteřiny.

  čti dál


• Rozklad lidské osobnosti v prostředí spalovny lidí

  

  Příběh o někdejším vojákovi z první světové války, teď zaměstnanci pražského krematoria a vzorném manželovi a otci Karlu Kopfrkinglovi. Horor z prostředí spalovny lidí, který se odehrává v období nacistického Německa, vypráví o rozkladu lidské osobnosti. Ladislav Fuks napsal Spalovače mrtvol v roce 1967. Kniha byla také o rok později zfilmována Jurajem Herzem v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. Divadelní adaptaci nastudoval hostující režisér Jakub Nvota v ostravském Divadle Petra Bezruče.

  čti dál


• Lekce z Teorie dospělosti u Bezručů

  

  Slavné dílo předního severského dramatika Henrika Ibsena Heda Gablerová se představuje v ostravském Divadle Petra Bezruče v autorské parafrázi česko-chilské autorky Anny Saavedry s názvem Teorie dospělosti. Společenské drama, které bylo napsáno koncem 19. století, autoři přiblížili současné generaci třicátníků. Hlavní postavou hry je Heda, která tráví nudné dny v betonové vile. Navíc se objevuje až příliš mnoho přízraků z minulosti, včetně osudové lásky. Krásná, smutná, trochu zklamaná i cynická Heda v podání skvělé Magdalény Tkačíkové. 

  čti dál


• Mistr a Markétka, poslední titul sezóny 2018 / 2019 u Bezručů

  

  Nejnovější adaptace stěžejního románu Michaila Bulgakova s názvem Mistr a Markétka aktuálně představují u Bezručů. Věčný souboj dobra se v původní předloze odehrává v Moskvě v období tzv. Nové ekonomické politiky ve dvacátých letech minulého století. Avšak v režijním provedení Alexandra Minajeva jsou patrné odkazy i na současnost. Ve hře plné expresivních hereckých výkonů se představuje celý divadelní soubor. 

  čti dál


• Studená a deštivá Olomouc - Divadelní flora den první

  

  Uběhlo to rychle. Ani jsem nestačil dotřídit fotky z loňska a začíná nová Divadelní Flora. Letos třiadvacátá. Auto jsem nechal na konviktu a pádil dolů do Moravského divadla. Studená a deštivá Olomouc působila docela nevlídně, dlažební kostky klouzaly cestou dolů na náměstí. O úvodní inscenaci se postaral drážďanský Staatsschauspiel Dresden s inscenací 9 Tage Wache (9 dní vzhůru). Expresivně a mistrně zpracované téma sebedestruktivní drogové závislosti. Chvíli jsem fotil hlavní scénu, ale záhy jsem se stejně ztratil v zákulisí. Tam to mám rád…

  čti dál


• Už na plné obrátky - Divadelní flora den druhý

  

  V hlavě stále rezonuje včerejší výborné drážďanské divadlo a jejich inscenace 9 dní vzhůru. Flora má letos dnů 12 a všechno probíhá zrychleně. Spí se méně, ale dá se to zvládnout docela dobře. Tělo si na divadelní režim rychle zvykne. V šapitó dopoledne doznívala ještě debata z minulého dne. Diskutovalo se o drážďanské činohře a taky o směřování Flory. Odpoledne první taneční představení nahoře v Konviktu, pak přesun na balkánskou komedii a jugoslávské vzpomínky do Divadla Hudby.

  čti dál


• Víkend mezi nebem a zemí - Divadelní flora den třetí, čtvrtý a pátý

  

  Třetí den se počasí na chvíli umoudřilo a já musel bohužel odjet domů. Hráli jsme poslední basketbalový zápas sezóny s Třincem a v sobotu nás čekal s Downbelow soukromý koncert pro terapeutickou skupinu Renarkon. Takový malý festival pod širým nebem v zapomenutém kraji v podhůří Beskyd. Byli jsme v plné sestavě, včetně Petra Kružíka, který nás teď na kytaru doprovází na pódiu docela často. Jednodenní divadelní pauza přišla vhod, ale divadla jsem se tak docela nezbavil.

  čti dál


• Politické divadlo - Divadelní flora den šestý

  

  Politická témata rezonovala pondělkem a to díky dvěma inscenacím, které kromě jiného spojuje jméno Jiřího Havelky. V prvním případě jako vedoucí Katedry alternativního a loutkového herectví, v rámci kterého skupina studentů připravila ryze autorskou inscenaci události fiktivní vraždy Arkadije Babčenka s názvem Press paradox. V případě druhém se představil jako režisér divadelního experimentu Dejvického divadla Vražda krále Gonzaga. Inscenace přiblížila událost odstranění Alexandra Litviněnka, někdejšího agenta KGB a ostrého kritika vlády současného ruského prezidenta. 

  čti dál


• Repríza Dejvic a Divadlo Na zábradlí poprvé - Divadelní flora den sedmý

  

  Po úspěšné pondělní inscenaci Vražda krále Gonzaka jsem fotografoval i reprízu. Tentokrát z jiného úhlu, ze zákulisí. Vrcholem večera však bylo moje milované Zábradlí a adaptace Bergmanových Person. Autorskou inscenaci Jana Mikuláška provázely peripetie od začátku a musela být stažena z repertoáru záhy po uvedení, kvůli nedořešeným autorským právům. Divadlo Na zábradlí je získalo necelý týden před uvedením na Divadelní Floře. Festivalové diváky čekaly reprízy ještě ve středu a ve čtvrtek.

  čti dál


• Persony ze zákulisí a ospalé HaDivadlo – Divadelní flora den osmý

  

  Divadlo Na zábradlí představili reprízu Person. Zašil jsem se s herci v zákulisí za scénou a fotografoval jsem odtud. Před inscenací se debatovalo a kromě herců se besedy zúčastnil umělecký šéf Petr Štědroň a dvorní scénograf Marek Cpin. Oba zmínění objasnili problémy se vznikem inscenace. Večer patřil brněnskému HaDivadlu a jejich Maloměšťákům, kteří byli na mě trochu moc pomalí a nudní.  Oproti tomu byl docela zajímavý dopolední program účastníků dramatického kurzu SENior.

  čti dál


• Soukromé rozhovory Lucie Trmíkové a večírek s WWW - Divadelní flora den devátý

  

  Bergmana není nikdy dost. Persony Divadla Na zábradlí jsem fotil ve čtvrtek potřetí. Opět zákulisí a navíc i šatna, kde kraloval Kuba Žáček. Co hláška, to perla. Pak jsem si odskočil do Moravského divadla na tamní operu a poté do Divadla hudby na jeden z vrcholů letošního ročníku – divadelní spolek Jedl v čele s Lucií Trmíkovou. Inscenace Soukromé rozhovory v režii Jana Nebeského nahlíží prostřednictvím dialogů do manželského soužití Bergmanových rodičů. Osobitý zážitek nakonec ale přebil večerní koncert WWW. 

  čti dál


• Víkend plný německy mluvícího divadla - Divadelní Flora den desátý, jedenáctý a dvanáctý.

  

  Třiadvacátá Divadelní Flora dospěla do svého finále. Vrcholem druhého festivalového víkendu byla bezesporu adaptace německého nositele Nobelovy ceny Güntera Grasse – Plechový bubínek. Ve specifické verzi s jedním hercem a obrovskou židlí a v režijním provedení Olivera Reeseho, šéfa jedné z nejrespektovanějších evropských divadelních scén – Berliner Ensemble. Výborný Nico Holonics jako Oskar Matzerath během dvou hodin neslezl z pódia. 

  čti dál


• Po prázdninách zpátky v divadle: Zdravý nemocný

  

  Začala nová divadelní sezóna. Jako první titul jsem v Divadle Petra Bezruče fotil Moliéra a inscenaci Zdravý nemocný v režii Vladimíra Morávka. Moje první setkání s Vladimírem bylo v květnu 2009 v Olomouci na Divadelní Floře se svéráznou scénickou montáží textů Václava Havla s názvem Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa. Dodnes vzpomínám na arénu vystavěnou v Moravském divadle, když jsem vyjevený a vytřepaný mačkal spoušť kdesi ze druhé řady. Všechno bylo nové, neotřelé. Tehdy jsem s divadelní fotografií začínal.

  čti dál


• Legendární Frankenstein ožívá u Bezručů

  

  Hororový román Mary Shelleyové ze začátku 19 století popisuje příběh mladého vědce Viktora Frankensteina, jenž stvoří nadlidské monstrum. Byl mnohokrát zfilmován. Uměle vytvořit život, ale pak se s ním taky hlavně vypořádat. Temná klasika se představuje jako druhý kus letošní divadelní sezóny u Bezručů. Morduje se a vraždí půl inscenace. Jako ve správném béčkovém hororu.

  čti dál


• Dvorní šašci Viktora Fischla u Bezručů

  

  Dramatizace románu Viktora Fischla s názvem Dvorní Šašci sleduje osudy čtyř židovských kamarádů z Osvětimi. Inscenace se poprvé představuje na jevišti Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Režie temného filozofického díla se ujal slovenský režisér Jakub Nvota, mimo jiné podepsaný u Bezručů pod Spalovačem mrtvol a Zapomenutým světlem. Mrkněte na krátký fotoreport z generálních zkoušek.

  čti dál


• Dramatizace Mechanického pomeranče v Divadle Petra Bezruče

  

  Román Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč se odehrává v Londýně nedaleké budoucnosti. Alex deLarge stojí v čele party výtržníků. Miluje násilí, sex a Beethovena. Jednoho dne však skončí ve vězení a stane se pokusným králíkem v kontroverzním experimentu. Dílo proslavil stejnojmenný provokativní film Stanleyho Kubricka. Divadelní adaptaci připravilo Divadlo Petra Bezruče. Fotil jsem generální zkoušky.

  čti dál


• Továrna na sny - výstava fotografií

  

  Život je teď trochu zrychlený, Moje třetí výstava v jednom měsíci. Tentokrát na divadelní téma. Vystavuji fotografie z let 2011–2019, které jsem pořídil během festivalu Dream Factory Ostravy. Budete-li mít cestu kolem, jste zváni do foyer Domu kultury v Ostravě. Výstava už visí.

  čti dál


• Bezruký Frantík a Divadlo pod Palmovkou

  

  Bezruký Frantík opravdu žil a ne jen v hospodském monologu opilého důchodce Valeriána z prvního dílu Básníků. Inscenaci dali dohromady Tomáš Dianiška a Igor Orozovič. Měl jsem možnost fotit Dianiškovy Transky Body Vteřiny – příběh československé atletky Zdeny Koubkové, která v březnu 1936 podstoupila změnu pohlaví. A tak jsem se těšil na další zajímavý osud…

  čti dál


• Mezní stav krajiny v hotelu Palace

  

  Dokumentární inscenace o otravě krajiny a řádném hospodáři zasazená do vyprázdněných prostor hotelu Palace. Několik zastavení a zpovědí založených na rozhovorech s entomology, filosofy, včelaři a bojovníky v kůrovcové kauze. Bzučení hmyzu uprostřed chátrajícího objektu a ve vzduchu visí spousta otázek.

  čti dál


• Živelní mušketýři z Mnichova si podmanili Moravské divadlo v Olomouci

  

  Čtveřice mušketýrů z Residenz Theater Mnichov si získala srdce olomouckého publika. Všichni za jednoho jeden za všechny se symbolicky neslo Moravským divadlem na závěr volebního víkendu. Po dlouhých odkladech odstartovala 24. Divadelní Flora. Dokonce jsem si užil několik vteřin slávy, když mě herci vytáhli ze zákulisí rovnou na pódium. Mrkněte na report z inscenace Die Drei Musketiere. 

  čti dál


• Karel Dobrý jako Malý stvořitel ovládl Mozaretum Arcidiecézního muzea

  

  Zdánlivě nepřenositelný site-specific projekt autorského spolku JEDL původně umístěný do prostor staroměstského domu U Minuty – někdejšího bytu Kafkových získal na tři dny azyl v olomouckém Arcidiecézním muzeu. Pětačtyřicet minut více či méně známých kafkovských motivů a narážek ve mně zanechalo silný dojem. Více ve fotogalerii.

  čti dál


• Paula Spencer jako žena, která narážela do dveří

  

  Do Moravského divadla se vrátil soubor Berliner Ensemble spolu s režisérem Oliverem Reesem, který si už jednou podmanil olomoucké publikum inscenací Plechový bubínek, uvedenou na závěr 23. Divadelní flory. Letos dramaturgové festivalu vsadili opět na monodrama. Drsnou výpověď Pauly Spencer o domácím násilí, alkoholu a chudobě představila jedna z nejvýraznějších hereček své generace, famózní Bettina Hoppe.

  čti dál


• Téma manipulace zahájilo taneční sekci letošní Divadelní flory

  

  Sabina Bočková a Johana Pocková otevřely tolik aktuální téma politického populismu a manipulace v inscenaci Jáma lvová. Letošní Divadelní flora tak po zrušených sobotních Medúzách představila první kus v taneční sekci. Dvojice protagonistek v nažehlených kostýmech se v expresivním představení vrhá do neustále se rozšiřující propasti současných mezilidských vztahů.

  čti dál


• Kacířské eseje

  

  Dílo filosofa Jana Patočky v silné expresivní inscenaci Kacířské eseje představilo pražské Studio Hrdinů. Režisér Bambušek otevřel úzký fragment Patočkova života těsně po sepsání Charty 77. Policejní výslechy se prolínají s odkazy na Máchu nebo Beethovena. Sugestivní projekce doplněné živým doprovodem Vladimíra Franze. Podepsat? Odvolat? Postoj k pravdě a svobodě slova či totalitní mocenský boj jsou témata stále aktuální.

  čti dál


• Tísnivé údolí - blízko hranic vizí Alana Turinga

  

  Teoretický model výpočetního stroje z roku 1936 jako hlavní aktér utopické vize režiséra Stefana Kaegiho v inscenaci Tísnivé údolí. Uprostřed potemnělého sálu sedí robot – dvojník spisovatele Thomase Melleho a vede zvláštní monolog. Co dělá člověka člověkem, kde je hranice lidské existence a kdy naše rozhodování převezme umělá inteligence? Divadelní přesah přednášek formálních jazyků a automatů nebo lekce z teoretické informatiky pro širokou veřejnost.

  čti dál


• Machiavelliho Vladař ve volné interpretaci mladých divadelníků

  

  Dva roky starý počin absolventského ročníku Herectví alternativního a loutkového divadla DAMU pod vedením režisérky Anny Klimešové s názvem Vladař ukázal, kam až může dojít touha po moci. Z nadčasového textu Niccolò Machiavelliho ze 16. století ponechali autoři jen torzo, nicméně podstatné zůstává. Celou inscenací se nese zvednutý varovný prst. Historie se opakuje a principy vládnutí i ovládnutí jsou pořád stejné.

  čti dál


• Vše mé je tvé. Tísnivá atmosféra padesátých let v podání Divadelního spolku JEDL

  

  Komorní Inscenaci o básníkovi Janu Zahradníčkovi poodhaluje život dlouho záměrně opomíjeného vrcholného představitele české katolické poezie 20. století. Toho komunistický režim odsoudil ve vykonstruovaném procesu na třináct let vězení a krátce po propuštění umírá. Pod scénářem je podepsaná Lucie Trmíková, která na jevišti ztvárnila i Zahradníčkovu ženu Marii. Spolu se Sašou Rašilovem (představitel Jana Zahradníčka) vedli v olomouckém Mozaretu Arcidiecézního muzea intimní dialog, který rezonoval ve všech diváci ještě dlouho po skončení představení.

  čti dál


• Hrdinové kapitalistické práce jako odvrácená strana naší porevoluční společnosti

  

  Politicky angažované představení levicového intelektuála Michala Háby vychází ze stejnojmenné knihy investigativní novinářky Saši Uhlové, která se rozhodla na vlastní kůži okusit pracovní podmínky v nejhůře placených pracovních pozicích. Nechala se postupně zaměstnat například v nemocniční prádelně, balírně kuřat nebo třeba jako pokladní v supermarketu.

  čti dál


• Adaptaci novely Vladimíra Körnera Zánik samoty Berhof nazkoušela činohra Moravského divadla Olomouc

  

  Těžkého příběhu z poválečného období v jesenickém pohraničí se ujal dvorní režisér Dejvického divadla Miroslav Krobot. Skupina fanatických werwolfů a jeptiška Salome z kláštera v Králíkách obsazují osamocený horský statek, kde se snaží přečkat zimu. Zde žije hlavní hrdinka Ulrike a se svým opileckým otcem a jeho německou milenkou. Körnerovu předlohu proslavil stejnojmenný film Jiřího Svobody z roku 1983 se skvělou Janou Brejchovou.

  čti dál


• Obraz česko-slovenského buranství v povedené komedii Zámek na Loiře

  

  Režisér Michal Hába se vrátil po týdnu do Olomouce. Tentokrát nejen v roli režiséra, ale zároveň i jako protagonista praštěného sluhy Andrého v inscenaci souboru Lachende Bestien. Zámecká paní je uzamčena ve zlaté kleci, aby jednomu nejmenovanému politikovi nedělala ostudu. Po nedávno uvedených Hrdinech kapitalistické práce se jedná o další nekompromisní pohled do našich prázdných novodobých porevolučních elit.

  čti dál


• Trojice uklízeček otevřela program jubilejní pětadvacáté Divadelní Flory

  

  Inscenace Pravidla úklidu je koprodukčním projektem Divadla na cucky, A studiem Rubín a sdružením Kolonie. Režisérka Lucie Ferenzová napsala ryze autorský text na základě rozhovorů, rešerší a návštěv v neziskových organizacích. Vypráví příběhy několika žen z prostředí nejhůře placených pracovních míst. Úklid je prostě práce, která je vidět, až když ji nikdo nedělá…

  čti dál


• Stefko Hanushevsky představil diktátora. 25. Divadelní Flora slavnostně zahájena.

  

  Kočovný průvodce Stefko Hanushevsky ze Schauspiel Köln, který brázdil Evropu se svým autobusem, konečně dorazil do Olomouce. Během necelé dvouhodinovky, kdy ani na vteřinu nezmizel z jeviště, vystřihl zásadní milníky moderních dějin Rakouska a Německa. Mám ale pocit, že občas trochu kecá… Během slavnostního večera se v Moravském divadle rovněž představila delegace hostů, aby popřála Floře k jubilejním pětadvacátinám. Celý večer uzavřel večírek v šapitó.

  čti dál


• Kosmos. Rozpor mezi řádem a chaosem

  

  Dramatizace Gombrowiczova filosofického thrilleru v podání pražského Národního divadla. Witold na svém útěku z Varšavy potkává kamaráda Fuchse a ubytují se v podivném penzionu kdesi v Zakopaném pod Tatrami. Všude jsou nějaké symboly. Oběšený vrabec, šipka na stropě a podivně znetvořený ret hospodyně. Oba pomalu začínají splétat svůj kosmos, jako rozpor mezi řádem a chaosem v realitě kolem.

  čti dál


• Kuchyňské drama o budoucnosti světa

  

  Stěžejní dramaturgická linka letošního festivalu Divadelní Flora se věnovala brněnskému HaDivadlu, které od roku 2015 umělecky vede Ivan Buraj. V inscenací s názvem Naši – studie rozhovoru o klimatické krizi se rozvíjí kuchyňské drama o budoucnosti světa. Bylo to komorní, tiché, ale po děkovačce došlo v zákulisí i na šampaňské.

  čti dál


• Když se Maďarka a Finka potkají spolu v sauně

  

  Potkají se Maďarka a Finka v sauně… Tohle není nový evropský vtip, ale výzkumný projekt středoevropanky a seveřanky, které spojuje sklony k depresím, chlastání, ale i dvě naprosto nesrozumitelné ugrofinské řeči. Long time no see! je ale hlavně vtipná taneční inscenace o společných kořenech a izolaci, sociálních podobnostech a rozdílech. Skvělá jízda performerek Beatrix Simkó a Jenny Jalonen si okamžitě získala celý vyprodaný olomoucký S-klub.

  čti dál


• Sebeobviňování a Zdeněk Adamec. Dvojnásobná porce Handkeho v režii Dušana D. Pařízka

  

  Příběh Zdeňka Adamce není typicky český. A kromě toho není aktuální. Nebyl ani svého času. A ke Zdeňkovu příběhu nevznikl žádný film, přinejmenším žádný hraný film, a už vůbec ne žádný z kategorie „podle skutečné události“. Dušan Pařízek se po letech vrátil na českou divadelní scénu. Divadlo Na zábradlí, Pařízek a Handke. Co víc chceš.

  čti dál


• Výstava ve foyer Nové radnice v Ostravě

  

  Fotografická výstava DF / Dospívající festival Dream Factory ve foyeru Nové radnice v Ostravě k příležitosti festivalového jubilea je dílem fotografa Lukáše Horkého, který Továrnu na sny dokumentuje prakticky od samých začátků, a přístupná bude od 2. do 31. května během otvírací doby radniční věže.

  čti dál


• Moskoviáda Dušana Davida Pařízka otevřela 26. Divadelní Floru

  

  Letošní Divadelní Floru odstartovala dramatizace románu současného ukrajinského spisovatele Jurije Andruchovyče Moskoviáda. Vzhledem k válce na Ukrajině získává původní předloha z roku 1993 nový rozměr. Básník Otto von F. se po jednom mejdanu probudí z kocoviny a propadá se z nejvyšších pater ubytovacího zařízení moskevského institutu až na samé dno. Apokalyptické obrysy novodobého ruska ve skvělém režijním provedení Dušana Davida Pařízka ještě dlouho rezonovaly noční Olomoucí.

  čti dál


• Soft Spot. Co se skrývá za maskou

  

  Definice lidského bytí prostřednictvím pohybových konvencí, gest nebo výrazů ve tváři. Co se stane, dojde-li k jejich rozkladu? To vše zkoumá experimentální představení ikony maďarské taneční scény, choreografky Adrienn Hód, a slovenských tanečnic Soni Ferienčíkové a Martiny Hajdyly v inscenaci Soft Spot.

  čti dál


• Dějiny násilí kontroverzního Édouarda Louise

  

  Autobiografická vzpomínka francouzského kontroverzního spisovatele Édouarda Louise přetavená do detektivního příběhu v režii Tomáše Loužného. Dva odlišné pohledy na událost z prosince roku 2012, kdy autora znásilnil a údajně málem zavraždil neznámý muž, kterého si pozval domů cestou z vánoční večeře.

  čti dál


• Král komiků Vlasta Burian zavítal do Poruby

  

  Patnáctý ročník divadelního festivalu Dream Factory Ostrava slavnostně zahájila životopisná groteska o libereckém králi komiků Vlastu Burianovi. Nová hra Tomáše Dianišky je opět postavena na dramatizaci života reálných historických postav – podobně jako v jeho předešlých inscenacích realizovaných v libereckém Divadle F. X. Šaldy, jako např. 294 statečných, Bezruký Frantík nebo ve hře Transky, body, vteřiny v ostravském Divadle Petra Bezruče. Včera se tleskalo ve stoje.

  čti dál


• Když sjetý medvěd netrefí do iglú...

  

  Docela by mě zajímalo, jak zní původní texty finské autorky Rosy Liksom, které jako první v Česku zincenovalo pražské Divadlo Na zábradlí. Smršť nekorektních skečů vzájemně provázaných do sebe byla včera jednoduše skvělá. Zábradlí je moje srdeční záležitost a přiznávám svůj nekritický pohled na režii Jana Mikuláška, kterého jsem si oblíbil už za jeho bezručácké éry v Ostravě. Včerejší inscenace měla po děkovačce krásný dovětek v podobě pětatřicetiminutové dohry, která zůstala původně ve škrtu. A nakonec došlo i na klasickou skupinovou šatnovku.

  čti dál