5/4/2011

Válečný malování

Včera jsem spal poblíž Krnova v krásný starý chalupě. Má tlustý zdi, který drží v zimě teplo a v létě chladí. Usínám rychle, protože sobota bude náročná. Jedu do Brna na fotografický workshop a pak rychle zpátky na Priessnitz. Cestou přemýšlím nad konceptem výstavy Dity a Petra v Ostravě. Poslouchám Stereo. Jak na projekce, aby vernisáž nenudila? Koukám z okna na ubíhající elektrické sloupy. Nějak ten život strašně rychle plyne.

Malý klub s velkým M funguje hodně let. Valašsko. Okolní vesnice mají smutný osudy. Kelč je obec poblíž Valmezu. Po válce se tam znárodňovaly statky a lámaly charaktery, stejně jako v Sudetech. Bydlel tam František, podle kterého Vojtěch Jasný natočil Rodáky.

Válečný malování na tváři s upřeným pohledem je dostatečně výmluvný. Jaromír sleduje obrácený děj, bez emocí, zbavený gest stojí na jevišti a kouká někam do prázdna. Namodralý světlo projekce kreslí ponurý obraz. Alois Nebel vidí to, co jiní nevidí. Priessnitz sází na stůl podle osvědčených pravidel. Zase to funguje. V Sudetech prší. Ze stromů padá listí, pouští je Clad skrytý za svým světelným pultem schovaný v sudu za zvukařem. Jsem hodně blízko. Zajímá mě, co se stane s kůží, když ji rozmažeš. Pozoruji tváře. Hýbou se v pomalým tempu. Monotónně v jednoduchým rytmu. Jsou studené. Jsou chladné jako moje city, když se uzavírám do sebe.

procitám
usínám
čas plyne tam a zase zpátky
chodím do práce
chodím do kina
a život život je tak krátký
dívám se na tv
bez zájmu bez viny
čas plyne tam a zase zpátky
občas si něco dám
občas se odhodlám a život
život je tak krátký
a život život je tak krátký krásný
ráno to není dobrý civím do zrcadla možná z lásky
válečné malování stéká do umývadla počítám vrásky

Kdo ví co nás ještě čeká? Koukám na plátno a z pohraničí odsouvají němce. Kdo ví, kde je vlastně vina? Kdo hýbe osudy? … a válečný malování stéká do umyvadla.

Priessnitz Alois Nebel Tour 2011 ve Valašském Meziříčí
…v úterý Fléda.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Podzimní Bratislavou směrem k hotelu Kyjev

  Vítr roztáčel barevné listí po chodnících a bylo to ostatně jediné, co připomínalo podzim. Teplotní ukazatel na začátku Obchodní ulice hlásil přes dvacet stupňů a já si připadal jako někde u moře. Bratislava si během Měsíce fotografie udržuje svoje kouzlo, zvlášť při takovém počasí. Chodíš centrem s vínem ze všech těch vernisáží jenom v tričku. Příroda si dělá co chce. Začínalo se stmívat.

  čti dál


• Rozhovor pro slovenský lifestylový časopis EMMA

  „Tvrdili mi, že v nemocnici sú len omylom a že im vlastne nič nie je. Bolo ťažké tomu uveriť, veď som sa pozeral na tridsaťkilové torzá,“ hovorí autor fotografií Lukáš Horký o anorektických pacientkach.

  čti dál


• Never Sol. Potemnělý výlet do Twin Peaks

  

  Zamlžené šapitó dělá z lidí siluety, co se kymácí v pomalém tempu. Ocitáš se v Bang Bang baru v Twin Peaks, kde se ve světelných paprscích občas mihne tvář Sáry Vondráškové. Syntetické plochy rezonují prostorem, vokál je jen další vrstvou. Dnes hraje David Lynch. Písničky nečekej, ani refrén si po koncertě nezazpíváš. Noty se vytratí a zůstane jen pocit.

  čti dál


• Téma manipulace zahájilo taneční sekci letošní Divadelní flory

  

  Sabina Bočková a Johana Pocková otevřely tolik aktuální téma politického populismu a manipulace v inscenaci Jáma lvová. Letošní Divadelní flora tak po zrušených sobotních Medúzách představila první kus v taneční sekci. Dvojice protagonistek v nažehlených kostýmech se v expresivním představení vrhá do neustále se rozšiřující propasti současných mezilidských vztahů.

  čti dál