10/5/2011
Čti dál:
Machiavelliho Vladař ve volné interpretaci mladých divadelníků
Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři
Vstoupíš do ní. Dotkneš se, zlehka osaháš, zastavíš a chvíli jen koukáš. Oči si brzy zvyknou. Ve smutném kraji zimy poblíž polských hranic, kde se stopy původních obyvatel občas zjevují jako siluety v bezčasí. Bloudí loukami a hledají své kořeny, po válce násilně přeťaté v rámci kolektivní viny. Za léta se tady kocháš dalekými výhledy, ale teď je tvůj pohled chycený do nepropustné sítě vodní clony. Pak se rozejdeš. Pomalými kroky vykročíš do prázdnoty. Zjeví se maják s prsty vztyčenými k nebi. Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři.
Bezruký Frantík a Divadlo pod Palmovkou
Bezruký Frantík opravdu žil a ne jen v hospodském monologu opilého důchodce Valeriána z prvního dílu Básníků. Inscenaci dali dohromady Tomáš Dianiška a Igor Orozovič. Měl jsem možnost fotit Dianiškovy Transky Body Vteřiny – příběh československé atletky Zdeny Koubkové, která v březnu 1936 podstoupila změnu pohlaví. A tak jsem se těšil na další zajímavý osud…
V krajině pod Králickým Sněžníkem
Zahledíš se do údolí plného slunce. Mraky se trhají o hřebeny divokých hor, jako by byly z papíru. V krajině pod Králickým Sněžníkem odpočítáváš poslední hodiny roku 2018. Vystoupal jsi zavátými cestami, tvé stopy se propadaly hluboko do sněhové peřiny. Zvedal si hlavu do korun stromů a pozoroval větve, jak se dlouhými tenkými prsty snaží dotknout nebe. Na nový rok bylo zvláštní světlo. Tlumené a trochu tajemné. Vítr roznášel krystalky zmrzlého sněhu po bělavé pláni a tys byl ztracený uprostřed lesa, kdesi v Jeseníkách.