15/3/2018
Uvědomuješ si, že stále něčemu nerozumíš. Hledáš dobrodružství a pak se divíš. Zmítají tebou vlastní duševní zvraty. Pachtíš se za poznáním a projdeš světa kraj, abys nakonec zjistil, že to největší tajemno si stejně nosíme každý v sobě.
Čti dál:
Beseda ve Starém Městě pod Sněžníkem
Téměř po sto letech znovu otevíráme jednu dávnou legendu. Román Prokletí Lesního mlýna zapomenutého autora Wolfa Waldheima je návratem do světa, který už zmizel — do krajiny starých cest, lesů nad Starým Městem pod Sněžníkem a místa, kde kdysi stával Lesní mlýn. Na besedě budeme mluvit o pátrání po původním rukopisu, o zvláštní cestě knihy k dnešnímu vydání i o tom, jak se literární příběh postupně proměnil ve skutečné hledání konkrétních míst. Součástí večera bude projekce fotografií z lokalit, kde se děj odehrává, čtení ukázek a samozřejmě i prostor pro vaše otázky.
pátek 20. 2. 2026 v 17:30
Kulturní dům Staré Město pod Sněžníkem
Soft Spot. Co se skrývá za maskou
Definice lidského bytí prostřednictvím pohybových konvencí, gest nebo výrazů ve tváři. Co se stane, dojde-li k jejich rozkladu? To vše zkoumá experimentální představení ikony maďarské taneční scény, choreografky Adrienn Hód, a slovenských tanečnic Soni Ferienčíkové a Martiny Hajdyly v inscenaci Soft Spot.
Kafka band a puchýře velké jak Amerika
Poslední den Colours of Ostrava. Nohy nachodily kilometry a zdobí je obrovské puchýře. Trmácím se přes celý areál, začátek stejně asi nestihnu. Unavené tělo se vidí už v posteli, zahrabané v peřině. Foťák uklizený někde v koutě a hlavně neslyšet žádnou muziku, alespoň týden. Čtvrtý den festivalu si vybírá svou daň. Energie už dávno žádná. Ale na koncert Kafka bandu jsem se přece jenom těšil. Světlo na konci tunelu, které ještě udržuje při životě. Projekt kolem Jaromíra Švejdíka a Jaroslava Rudiše sleduji od prvopočátku, když jsem dělal grafiku k jejich prvnímu albu Das Schloss.
Podzim v podhůří Jeseníků
Špičky příkrých břehů se topí ve žhavých podzimních paprscích. Siluety stromů se odráží na skále před před tebou a na sklonku dne se pomalu zvedají vzhůru ke hvězdám. Celý podzim jsi sem chodil pozorovat krajinu. Hleděl jsi na větrem ošlehané břízy, jak se na nich z posledních sil drží zbytky zlatavého listí. Šedavé mraky se proháněly po obloze a zrcadlily svůj obraz na klidné hladině a ty jsi rovnal své roztěkané myšlenky. Teď tu stojíš a cítíš, jak se do propasti vkrádá zima a vyhlížíš první vločky. Zanedlouho ostré rysy skalisek zahladí sníh.