6/2/2010
Čti dál:
-
-
Mezi světlem a tmou
Sobotní den se vleče úplně stejně jako ten včerejší. Vydal ses za město, až na periferii, po zmrzlé polní cestě, co se klikatí jako nekonečná stuha mezi zvlněnými kopci. Dojdeš až k velkému jezeru, rozhlédneš se po hladině česané mrazivým větrem a pozoruješ vlny, jak se rozbíjejí o štěrkovité břehy. V potemnělém odpoledni působí prázdné pláže poněkud sklíčeně. Prázdné, tiché a bez lidí. Jen od hráze se přibližují dvě siluety. Nejspíš osamělí rybáři, kteří přišli zkusit štěstí. Plouží se podél betonového náspu a jejich hlasy se perou s burácejícím větrem.
-
Když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích
Palác Akropolis byl v prosinci vždycky dostavením Priessnitz. Letos bájný chrám poprvé hostil Kafka band. Viděli jsme se nedávno v Olomouci, jako by to bylo včera. Přítmí šatny, schovávačka za šálami na pódiu a výlet na ochoz. Oblíbené úhly, playlist znám už nazpaměť. Ples spřízněných duší. Bez tance. Na plátně obrazy, vize a sny, projekce do piva za chvíli na baru. Teď se smí všechno. Lidi se ztrácí, jako my, když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích.
-
-
Sweetsen 2018
Některé věci jsi uvědomíš až s odstupem času. Grafiku pro Sweetsen jsem začal dělat před jedenácti lety. To je skoro třetina života. Společné festivalové foto fotím o pár let méně. Z festivalu se se za ty roky stala srdcovka. Potkáš kámoše, které jsi celý rok míjel. Na závěrečném večírku to z tebe celé spadne, ale hned druhý den ti v hlavě šrotuje, jaký udělat další festivalový symbol. Tak zas za rok.