13/6/2018

Až půjdeš kolem příště, to už bude léto

Paprsky žhavého jarního slunce pomalu rozehřívají ospalou zimní půdu, ze které se zvedá mlha jako pára nad obřím hrncem napěchovaného travou a tlejícím listí. Sněhová kola se ti rozpouští před očima, když stoupáš po staré a zapomenuté pěšině. Našlapuješ lehce, jako bys hladkými chodidly ždímal mech nasáklý ranní rosou a míříš k osamělému stromu na hraně louky.

Jako bys tu byl poprvé. Tvé srdce jako věrný průvodce posmutnělým Sudetským krajem, které v tento den tluče v zpomaleném rytmu chůze. Ještě pár kroků a budeš u starého statku, ze kterého zbyly od války jenom obvodové zdi a zbytek sklepní klenby. Zahledíš se do krajiny. Uvědomíš si její krásu, kterou jsi nechával dlouhé roky bez povšimnutí. Ten strom se na kopci tyčí jako nějaký starý maják. Stojí tam od nepaměti a vítá šedavé mraky, když plují oblohou. Jeho větve se dotýkají nebes, každým rokem jsou jim blíže. Až půjdeš kolem příště, budou obsypané zeleným listím. To už bude léto.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Krásná diskuze v rámci festivalu Kolébka

  

  Díky za krásnou besedu s diskuzí na téma literatura a historie: Spící paměť v Javorníku a skvělý festival Kolébka. Už teď se těším na další ročník. 

  čti dál


• Do centra Jeseníku

  

  Předposlední zářijový víkend se potkali všichni příznivci kultury v Jeseníku. Konal se další ročník festivalu divadla, čtení a hudby s názvem Im centrum / V centru, který navazuje na historickou kulturní a společenskou provázanost mezi Čechy a Němci v bývalých Sudetech. Společné kořeny byly násilně přetrhány po druhé světové válce divokým vyhnáním německého obyvatelstva z pohraničí. Dávné křivdy pomalu mizí a oba národy se opět spojují. Zástupci autorského čtení za českou stranu: Rudiš, Typlt, Tučková nebo nové umělecké centrum „Kokon“ v bývalé knihovně a nakonec Kafka Band. Byl jsem u toho.

  čti dál


• Když jsme sledovali podzim

  

  Natáhl jsi ruku a dotkl ses mraků. Vítr je hnal po obloze a tys je chtěl jenom na chvíli zastavit. Nebo alespoň zpomalit, jako čas, který teď utíká taky příliš rychle. Potkali jsme se v jeden zářijový den. Náhoda tomu chtěla. Modravá propast zalitá odpoledním sluncem byla jediným svědkem našeho spojení. Tam uprostřed skal jsme jen tak chvíli stáli a mlčky sledovali podzim.

  čti dál


• V zapomenutém kostele na konci světa

  

  V zapomenutém kostele na konci světa jsme se jedno červnové odpoledne potkali. Celý den pršelo a venku se místo léta ukázal podzim. Půjčili jsme si klíč a večer jsme se do kostela potichu vrátili. Uvnitř byl klid, jenom vítr profukoval škvírami. Z lustrů padalo slabé světlo. Tak akorát, aby nerušilo atmosféru. Sem tam cvakla závěrka fotoaparátu, ale jen tak mimochodem. Ten den přeci o fotky vůbec nešlo.

  čti dál