26/6/2018
Některé věci jsi uvědomíš až s odstupem času. Grafiku pro Sweetsen jsem začal dělat před jedenácti lety. To je skoro třetina života. Společné festivalové foto fotím o pár let méně. Z festivalu se se za ty roky stala srdcovka. Potkáš kámoše, které jsi celý rok míjel. Na závěrečném večírku to z tebe celé spadne, ale hned druhý den ti v hlavě šrotuje, jaký udělat další festivalový symbol. Tak zas za rok.
Čti dál:
Kolektivní domy hotelového typu ve Frýdku-Místku
V průběhu šedesátých let 20. století v souvislosti s budováním dolů a těžkého průmyslu dochází ve Frýdku-Místku k výstavbě kolektivních domů Paskov, Permon a Koloredov. Byly určené primárně pro zaměstnance průmyslových podniků. Pro výstavu, která prošla Olomoucí, Libercem a Českými Budějovicemi, a stejnojmennou publikaci s názvem Bydlet spolu, kterou autorsky připravili Lenka Kužvartová a Hubert Guzik a kurátorsky zajistila Klára Jeništová, jsem na konci roku 2016 dokumentoval současný stav.
Víkend na vlně kytar i folklóru
V pátek večer jsme se s Downbelow ukázali v Rožnově pod Radhoštěm na tradičním jarmarku. Měl jsem obavy, jak náš rokenrol valaši přijmou, ale vše dopadlo dobře. Hrálo se fajn a zkusili jsme i novou věc, kterou chystáme s Petrem Kružíkem na novou nahrávku. Petrův rukopis je jasný a tak mi z toho leze trochu Priessnitz. Sobota patřila folklóru a souboru Grunik, pro který jsem připravil projekce k jejich novému programu věnovanému Věrce Šejvlové. Jeden den s basou na pódiu, druhý zavřený ve zvukařské kabině s projektorem. Prostě tvůrčí víkend se vším všudy.
Lukáš Horký v Muzeu Beskyd: objevte jeho Příběh krajiny
Výstavní prostory frýdeckého zámku nabízí unikátní výstavu fotografa Lukáše Horkého. Zvláštní je tím, ze je celá focená na mobilní telefon. „Vzniklo to tak, že jsem chodil do krajiny, nechtěl jsem s sebou tahat žádný foťák, a tak jsem si řekl, že abych alespoň věděl, že jsem v té krajině byl, si to zaznamenám na mobil. A vznikl z toho takový soubor, který jsem průběžně doplnil deníkovými záznamy.“
Sweetsen Fest 019 za námi
Tradiční festivalovou fotku jsem letos opět fotil ze střechy Hospůdky u Arnošta a jako každý rok nechyběl vtípek z odstaveným žebříkem. To prostě ke koloritu Sweetsenu patří. Letos jsem poprvé použil i Polaroid. Na instantní fotce sice není nic vidět, ale to je vlastně jedno. Důležitý je pocit. Dík Bivojovi, že celý festival opět zorganizoval a dal dohromady lidi, kteří se jinak celý rok ve městě míjejí. Afterparty byla skvělá, pilo se do noci a při tom se spřádaly plány na příště. Sweetsen Fest 019 je za námi, ať žije Sweetsen Fest 020.