31/8/2018

Srpnové ohlédnutí

Vysoká škola není žádný rychlokurz, nicméně po jedenácti letech studia už bylo na čase. Začátkem září mě čekají státnice a celé prázdniny jsem se věnoval převážně aktivitám, které směřovaly k závěru studia na Institutu tvůrčí fotografie. Moje diplomová práce mapovala osm posledních let Malé galerie v České spořitelně v Kladně. Bylo to mé poděkování galeristovi Jiřímu Hankemu.

Hanke stál u zrodu mé fotografické kariéry, když vystavil můj první soubor o mentální anorexii a bulimii v roce 2006. Byla to od něho docela odvaha, zařadit do své prestižní galerie úplně neznámého autora. Na státnice jsem se připravoval na chalupě v Jeseníkách. Ale nebylo to jen o studiu. Stihl jsem odehrát i vyfotit pár koncertů. No a co bude dál?

Čti dál:

Víkend na vlně kytar i folklóru

V pátek večer jsme se s Downbelow ukázali v Rožnově pod Radhoštěm na tradičním jarmarku. Měl jsem obavy, jak náš rokenrol valaši přijmou, ale vše dopadlo dobře. Hrálo se fajn a zkusili jsme i novou věc, kterou chystáme s Petrem Kružíkem na novou nahrávku. Petrův rukopis je jasný a tak mi z toho leze trochu Priessnitz. Sobota patřila folklóru a souboru Grunik, pro který jsem připravil projekce k jejich novému programu věnovanému Věrce Šejvlové. Jeden den s basou na pódiu, druhý zavřený ve zvukařské kabině s projektorem. Prostě tvůrčí víkend se vším všudy.

čti dál
Downbelow, Periferic a Dead Hornet

Pravý nefalšovaný undergroundový večírek ve společnosti třech nezávislých formací se uskuteční v sobotu 22. října ve zkušebně Hospody U Studny v Bašce. Vystoupí: alternativní, Indie-rockoví Downbelow; postgrungeoví, snad i hard rockoví Periferic a alternativnně grungeoví Dead Hornet.

čti dál
Sobotní dvoják

Koncerty jsou fajn. Zvlášť když se povedou. O víkendu jsme byli v dobré společnosti. Ve Frýdku-Místku s Jasnou Pákou a Garáží, na Čeladné s Davidem Kolerem. Hraje s námi teď Petr Kružík, když Priessnitz zrovna hybernují. Chystáme spolu na podzim nějaké novinky. Těším se, až se zavřeme na pár dnů v Jeseníkách a budeme tvořit. Vždyť tvoření je na životě přece to nejkrásnější.

čti dál
Vždyť na plakátech nemusí být fotka šmidlajícího orchestru

Hrát si, vybočovat trošku z řady a dělat věci po svém. Není to vždycky jednoduché, co si budeme říkat. Je to více než rok, co jsem začal pracovat na nové identitě Symfonického orchestru Frýdku-Místku. Docela mě to baví. Třeba tento plakát na koncert ke stému výročí založení republiky, který úspěšně zahýbal veřejným prostorem. Fotili jsme v Národním domě v zákulisí, kde to mám moc rád. Bylo před volbami. V hlavě mi zněly slavnostní fanfáry z předehry k Libuši. Státnické je to dost a hotovo bylo za patnáct minut.

čti dál