15/4/2019
Mlhavé jarní dny
Mlha se vznáší nad obzorem. Odráží se od špiček stromů a krajinu nechá dnes studenou a rozmazanou. Vzduch je ostrý jako břitva, obloha nízká a tmavá. Tak to tady po zimě chodí. Za velkým stromem uhneš z lesní cesty doleva přímo do náruče smrkového lesa. Půda je měkká, nasycená vodou a lepí se na boty. Jdeš po paměti, sníh před tebou ustupuje a ztrácí se v mělkých kalužích, které přeskakuješ jako zajíc. Míříš do opuštěné zátoky, kterou jsi objevil teprve před několika týdny.
Za chvíli se před tebou otevře překrásný výhled. Vítr sem fouká ze všech stran. Prohání se po hladině kolem starých pahýlů, které vyčuhují z vody jako dřevěné majáky. Připomínají, že tady před lety žádná voda nebyla. Široké pláně zatopila přehrada, mnoho domů zůstalo pohřbených na dně a život se vytratil. Ale duch tohoto místa tady žije dál. Vábí, jako noční lampa můru a ty se sem musíš už navždy vracet.
