7/8/2019
Stěbořická rozhledna odkazuje na československé pohraniční opevnění
Nekonečné lány polí se vinou za horizont. Koukám průzorem ve tvaru střílny na vzdálené vrcholky Hrubého Jeseníku. Fouká. Dole se procházejí první návštěvníci, kteří obdivují novou rozhlednu, otevřenou teprve několik hodin. Stojí poblíž Stěbořic u Opavy, jmenuje se Šibenice a má tvar malé pevnůstky, takzvaného řopíku, kterých jsou v okolí desítky. Tyčí se v místech, kde v půli dubna 1938 započala stavba mýty opředené stejnojmenné tvrze Šibenice. Jejím úkolem měla být podpora dělostřelecké palby pevnostní linie od Opavy směrem na západ a zabránit tak nepříteli v přímém postupu od státní hranice k Olomouci.
Avšak mnichovský diktát znemožnil její dokončení. V podzemí zůstaly jenom vyražené štoly a jen drobné prohlubně v krajině připomínají, kde se tady kdysi monumentální dílo stavělo. S pohraničním opevněním jsem se poprvé dostal do kontaktu u nás v Jeseníkách, když jsem jako malý kluk prolézal několikapatrová betonová monstra ukryté v lesích. Nápis „Vojenský objekt, vstup přísně zakázán“ v tehdejších očích budil hrůzu a zároveň touhu objevit něco tajemného. Holky se na to moc balit nedaly, i když těsně po gymplu jsme si tam při jedné návštěvě slibovali, že v jednom z těchto objektů budeme bydlet.
Stojím na vyhlídce z betonu a železa a v hlavě se honí zlomový rok 1938. Přemýšlím nad odhodláním tehdejších budovatelů. Vybavují se mi pojmy jako vlastenectví nebo láska k vlasti. Co jsme schopni obětovat a jaké jsou naše hodnoty dnes?
