30/8/2020
V zapomenutém kostele na konci světa jsme se jedno červnové odpoledne potkali. Celý den pršelo a venku se místo léta ukázal podzim. Půjčili jsme si klíč a večer jsme se do kostela potichu vrátili. Uvnitř byl klid, jenom vítr profukoval škvírami. Z lustrů padalo slabé světlo. Tak akorát, aby nerušilo atmosféru. Sem tam cvakla závěrka fotoaparátu, ale jen tak mimochodem. Ten den přeci o fotky vůbec nešlo.
Čti dál:
V poryvech podzimního větru
Dny se krátí a hladinu modravého jezera stále častěji čeří poryvy prudkého větru. Prohání se po výšinách a spadané listí točí ve spirále, jako se točí roční období. Ještě nedávno jsi tady vyhlížel léto a teď cítíš jak se do tebe vkrádá podzim. Plíží se pomalu z chladivé půdy a vyhání poslední zbytky léta. Zatěžkané slunce se sklání k zemi stále blíž a ostré hrany břidlicové skály brzo přikryje první sníh. V nekonečném koloběhu sleduješ probuzení i usínání přírody v divokém kraji Jesenického podhůří.
Koncert pro všechny nymfy, gnómy a permoníky
Pozdní snídaně, rychlá sprcha a blátivou Vysočinu nechávám za zády. Vánoce míří ke svému vrcholu a jak velí tradice, jedu do hor. Dřív byly středobodem tohoto času povánoční koncerty Priessnitz, dnes má zimní premiéru Letní Kapela. V Olomouci nabírám Petra Kružíka – tajného hosta večerního koncertu a jedeme směr Rejvíz. V Olomouci naše pouť začala už na podzim, když hostoval s Letní kapelou poprvé.
Červencové ohlédnutí
Prázdniny se přehouply do druhé půlky. Venku máme zrovna žhavé období, ideální na to se zavrtat hluboko pod hladinu, nic nedělat a jen tak odpočívat. Zrovna jsem v obležení knih a dobových časopisů. Píšu teoretickou práci o Malé galerii v České spořitelně v Kladně. Člověk se toho docela dost dozví, když otáčí kolem času čtyřicet let nazpět. Jaké skvělé věci se fotily už kdysi, co lidi zajímalo a jak viděli svět kolem sebe. Co se bude fotit za dalších čtyřicet let?
Když jsme sledovali podzim
Natáhl jsi ruku a dotkl ses mraků. Vítr je hnal po obloze a tys je chtěl jenom na chvíli zastavit. Nebo alespoň zpomalit, jako čas, který teď utíká taky příliš rychle. Potkali jsme se v jeden zářijový den. Náhoda tomu chtěla. Modravá propast zalitá odpoledním sluncem byla jediným svědkem našeho spojení. Tam uprostřed skal jsme jen tak chvíli stáli a mlčky sledovali podzim.