Obrazem – celý rok
Pozůstatky staré čerpací stanice. Jedna z mála věcí, která ještě připomíná bývalý vojenský prostor. (7. ledna 2018)
9/1/2011
Priessnitz za scénou Pentagonu
V podvečer prosincové sváteční neděle se splnil sen i těch, kteří už nedoufali. Po dlouhodobé stagnaci na pódiích zase vystupují Priessnitz, kteří tím navazují na tradici vánočních koncertů. K radosti všech jesenických fanoušků se vrací ke kořenům a hrají opět v tento čas ve svém rodném městě. Předvedli se v plné síle před připravovanou jarní koncertní šňůrou. Venku byla krásná zima, sníh a mráz. Natřískaný Pentagon kromě Priessnitz hostil také Obří broskev a frýdeckomísteckou Prouzu.
7/1/2011
Když se slunce začalo opět vracet
Seděla u stolu, četla. Venku poletoval sníh a za okny byla zima. Sedávala tam často. Místo pod velkými hodinami si oblíbila už v prváku. Zapíjela tady první studijní úspěchy i neúspěchy, taky dlouhé večírky do ranních hodin. Mejdany, co začaly a nikdy nekončily. Občas myslí na ty bezstarostné časy, zrovna teď, když je před svátkama a člověk je uvnitř rozněžnělý a melancholický. Ale výška skončila a ty mejdany odešly s ní. Parta se rozutekla zpátky domů, někteří založili rodiny a odrodili děti. Ona zapomněla dorůst. Zůstala ve vleku velkoměsta, které ji dřív tak fascinovalo a teď spíš vysává. Je jí něco přes třicet a občas mívá pocit, že je stará.
27/12/2010
Priessnitz v jesenickém Pentagonu
Slunce se pomalu kloní za kopce a svítí z posledních sil. Venku je mínus osm, Jeseníky klidné, tiché. Skoro mám chuť se zase začít patlat v minulosti a melancholii. Skoro se mi chce psát o tom, co mi letělo hlavou, když jsem včera jel z podhůří Králického Sněžníku směr Jeseník. Skoro se chci zase dojímat, ale… člověk by měl být občas dospělý. Minulost někdy tíží a změna pomáhá žít. Je čas nechat temný Priessnitz dávnému Frývaldovu.
Instagram – aktuálně