6/9/2008
V pondělí 8. 9. 2008 bude v Praze slavnostně zahájena společná výstava Michael2007, na které budou poprvé vystaveny mé velkoformátové fotografie ze souboru „Angels may fall“. Od 19.00 jste všichni zváni do bývalé tovární haly v Karlíně, ulice Thámova.
Čti dál:
Nad jesenickými loukami už visí jaro
Z cárů šedavé mlhy vystupují siluety jesenických kopců. Vzpřímené stromy vzdorují poryvům větru. Jejich větve se kymácí ze strany na stranu a několik tenkých lístků se koupe ve zbytcích sněhu. Procházíš posmutnělou krajinou a rozrytá hnědá hlína se ti lepí na boty. Cestou dolů tě překvapí vločky sněhu. Sypou se z mraků a pomalu se snáší na mohutné balvany pokryté mechem a červeným tlejícím listím, které se zapomnělo ještě od podzimu. Ze země je cítit chlad, ale ve vzduchu už visí jaro.
Příběh vystřižený jakoby z Červeného pokoje.
Rozvlněné kopce jsou znát. Cesta tě zpomalí, když koukáš kolem sebe. Domy mají jiný střechy. Začíná Nízký Jeseník, rozložený v těsném sousedství Hrubého. Ale Vysoký bys hledal marně… Krnovsko je kraj poblíž hranic, zapomenutý a trochu poznamenaný minulostí. Žijí tam tvrdý lidi, co se jen tak nezlomí, jsou tam rozlehlý pláně a za pár let tam vyroste nová přehrada. Taky tam mají klub. Stojí kousek před přeškrtnutou cedulí Krnov. Když z města utíkáš do hor, máš ho po pravé ruce. Lidi se tam v pátek hromadili a byla příjemná atmosféra.
Lekce z Teorie dospělosti u Bezručů
Slavné dílo předního severského dramatika Henrika Ibsena Heda Gablerová se představuje v ostravském Divadle Petra Bezruče v autorské parafrázi česko-chilské autorky Anny Saavedry s názvem Teorie dospělosti. Společenské drama, které bylo napsáno koncem 19. století, autoři přiblížili současné generaci třicátníků. Hlavní postavou hry je Heda, která tráví nudné dny v betonové vile. Navíc se objevuje až příliš mnoho přízraků z minulosti, včetně osudové lásky. Krásná, smutná, trochu zklamaná i cynická Heda v podání skvělé Magdalény Tkačíkové.
Kafka Band křtili v DOXu
Ani se mi do Prahy nechtělo. Sotva jsem vystoupil z vlaku, spustil se liják. Provazce dešťů bušily do asfaltu, teplota oproti Ostravě mínus deset a já se trmácel přes půl Holešovic ověšený foťákama. Záda od hromady krámů bolela. Ale stejně jsem věděl, že sotva překročím práh DOXu, nálada se rázem otočí a bude to jízda jak za starých časů s Priessnitz. Kafka Band zrovna dodělávali zvukovku. Prošel jsem si místa, zkontroloval úhly, abych během koncertu netápal. Kluci mezitím zmizeli z pódia a šlo se naproti do hospody na pivo.