13/12/2012
UMAOPA nebo UMART nebo UMAKART OPAVA a ART
Jaký to je, když nic nemusíš a děláš věci jen, jak cítíš. Nic tě netlačí, nikdo do zad nefuní… Kapela bez testosteronu a ega. Tady se už nemusí předstírat, protože ti kluci už něco zažili a dokázali. To jsou Umakart. Cestou do Opavy jsem chtěl poslouchat starý Manuál, abych měl srovnání. Nevím, co se to ve mně bere za „Čecháčství“ Hledat důvody, proč nová deska musí být průser a recyklace. A že to bude nuda. Probral jsem se včas. Žádný rejpání a hledání nesmyslů. Na prvních světlech jsem pustil Interpol.
Začala Ille. Možná ji znáte spíš jako Olgu Königovou, nežnou část momentálně spící Obří brovskve. Ille natočila v produkci Dušana Neuwerta velice povedené EP a na jaro chystá debut. Ille je přesně ten typ, co můžu. Něžná, trochu melancholická a neskutečně uvěřitelná. V sále se zhaslo a už jenom šeptalo. Vše zamlžené, zamodřené, začerveněné… Zmrzlé, schované kdesi v rekvizitách… A tak jsem zadržel dech.
Až přijdu domů, až ráno přijdu domů, dám vařit vodu a připravím čaj, co máš rád…
A slunce svítí, do tvý láhve nedopitý a prašnej vesmír tou září lítá a víří…
A křižuju si po cestách, v sobě, vážný a klidný… Jak se s tím poprat? Hrátky s písmenky. Mám rád. ILLEART.
Probuzení. Jan Těsnohlídek je zjev. Neznal jsem ho a jsem rád, že už znám. Začal recitovat a já si musel koupit všechny jeho knihy i s věnováním.
Něco se děje
tak jak to je
to už nebude dlouho
tak jak to je
to už dál nejde
…
Sál se natlačil k pódiu, když se rozezněl UMAKART. Trochu mi to připomnělo Kraftwerk. Starý věci, nový věci. Sem tam osmibitový retro, špetka punku, kytarovek i rokenrolu. Poslouchal jsem a myslel na Priessnitz, The Ecstasy of Saint Theresa, Tatabojs, Nierika, Lu, Lesní zvěř, na všechny kapely, které mě kdy ovlivňovaly… A že to všechno mám rád. Hudbu, texty, básničky, světla, zvuky a lidi, co umí. Když se na závěr Umakartů objevil na pódiu Jan Těsnohlídek, pak Ille, Vlci u dveří buráceli sálem. Celý večer se propojil. Lidi, co si jsou uvnitř podobní. Stírají se slova předkapela, předskokan, předbásník, předpísničkář… Leze z toho jeden celek a jeden hezký večer. Díky Ille, Janovi i Umakartům a taky Vendulce, že to celý zprodukovala. A tak můžu cestou, noční Opavou s klidným vědomím schovat Interpol, zastrčit do přehrávače nový UMAKART a zpívat si, že svět je zas o něco krásnější…
Umakart & Ille & Jan Těsnohlídek, 24. 11. 2012 Opava, klub ART
