25/9/2019

Přeplout divoké jesenické kopce a vylodit se na koncertě Kafka Band

Vítr tahá listy po silnici, jako nějaké loutky na špagátu. Léto skončilo sice hned prvního září, ale jeho kousky se na chvíli vracejí a visí ve vzduchu nad Hrubým Jeseníkem. Polední slunce vykukuje mezi stromy a já přejíždím zapomenutými silnicemi přes kopce u Karlovy Studánky. Mám tady svoje zkratky, které se vyhýbají profláknutým cestám, kde teď parkují stovky turistů, co míří na Praděd. Jedu do Jeseníku na festival, na autorské čtení do kina a večer na Kafka Band nahoru do lázní.

Koncert bude určitě skvělý, asi trochu klidný a zadumaný. Jako tenhle kraj, který mě kdysi učaroval díky Priessnitz. Těším se na kluky a na večírek, co se určitě protáhne do ranních hodin. Na skvělé víno a nekonečné debaty na chalupě za městem, které utne až svítání. Karel Rossman přeplul Atlantik, aby se vylodil v Novém světě. Mně stačí tyhle divoké jesenické kopce a svět blízký mému srdci.

Kolem mě jen andělé

S křídly na zádech

Hrají a zpívají

Čti dál:

Mlhavé jarní dny

Mlha se vznáší nad obzorem. Odráží se od špiček stromů a krajinu nechá dnes studenou a rozmazanou. Vzduch je ostrý jako břitva, obloha nízká a tmavá. Tak to tady po zimě chodí. Za velkým stromem uhneš z lesní cesty doleva přímo do náruče smrkového lesa. Půda je měkká, nasycená vodou a lepí se na boty. Jdeš po paměti, sníh před tebou ustupuje a ztrácí se v mělkých kalužích, které přeskakuješ jako zajíc. Míříš do opuštěné zátoky, kterou jsi objevil teprve před několika týdny.

čti dál
Kafka band a puchýře velké jak Amerika

Poslední den Colours of Ostrava. Nohy nachodily kilometry a zdobí je obrovské puchýře. Trmácím se přes celý areál, začátek stejně asi nestihnu. Unavené tělo se vidí už v posteli, zahrabané v peřině. Foťák uklizený někde v koutě a hlavně neslyšet žádnou muziku, alespoň týden. Čtvrtý den festivalu si vybírá svou daň. Energie už dávno žádná. Ale na koncert Kafka bandu jsem se přece jenom těšil. Světlo na konci tunelu, které ještě udržuje při životě. Projekt kolem Jaromíra Švejdíka a Jaroslava Rudiše sleduji od prvopočátku, když jsem dělal grafiku k jejich prvnímu albu Das Schloss.

čti dál
Před bouřkou

A tak ses vydal starou lesní pěšinou a došel jsi až sem. Mezi borůvčí a vyvrácené pařezy, které odpočívají v měkké mechové peřině. Bouřka visela ve vzduchu, ale tobě to bylo v tu chvíli úplně jedno. Zastavil jsi a zahleděl ses do krajiny. Sledoval jsi siluety kopců a zapisoval každou jejich křivku hluboko do sebe. Abys nezapomněl. Ty nejkrásnější zážitky jsou většinou na první pohled docela obyčejné.

čti dál
Někde mezi zimou a jarem

Únorový čas je období někde mezi zimou a jarem. Hřejivé slunce začíná nabírat na síle, avšak zima se nevzdává. Zvláště v Jeseníkách, kde se sníh drží někdy až do května. A tak jsi na pár dnů odjel z města do hor, aby ses na sklonku dne rozešel do nekonečných plání. Když slunce pomalu padá za obzor a zmrzlý sníh drží pevně tvoje kroky. Když tě temný les vítá a vítr prohání mraky nad opuštěnými hřbitovy. Vždycky tady hledáváš klid a je jedno, jestli je zrovna zima nebo léto. Láska ke kraji souvisí asi s věkem. Přirozený proces stárnutí, který máme každý zakódovaný v genech.

čti dál