19/4/2018
Bloumáš opuštěným vojenským prostorem. Chátrající areál je plný fragmentů z doby, kdy se tady skladovaly rakety protivzdušné obrany. Dnes jsou hangáry většinou prázdné a marně hledají nové využití. Les pomalu prostupuje betonem a ve zvláštní symbióze příroda vítězí.
Objekty jsou rozeseté po lese. Celý areál byl obehnán elektrickým ohradníkem a obrovskou betonovou zdí. Její části dodnes stojí.
Čti dál:
Není folk jako folk
Svištěl jsem si to dálnicí. Ještě v kostýmu, rovnou z pódia, rovnou cestou, rovnou do Sokolíku. Basu vyměnil za foťák a vpadl do dveří v plné polní, rozjetý jako včera. Pásek kovaný, ozdoby z jiné doby. Jiná doba. Jiné město. Jiný mrav. Ve Frýdku hrál Tomáš Kočko. Byl prosinec.
Divný sen
Velká místnost dávala pocit bezpečí. Nikde žádný okna, ale všude světlo. Muselo to lézt z těch zdí. Jako by byly z pauzáku, který prosvítíš i baterkou. Kolem stěn samý lidi. Stovky párů očí mě provrtávaly. Co všechno se dá vyčíst z pohledů? Zvrácený sexuální choutky, zpackané životy nebo jiné smrtelné diagnózy. Civí na mě, jako bych byl jiný. Nechápal jsem, kde jsem ale ty tváře se zdály povědomé. Vnímal jsem pohyby rtů, vnímal jsem kroky, ale slyšet nebylo nic.
O Anorexii a bulimii s Lukášem Horkým na TV Prima
V rámci výstavy v Ústí nad Labem proběhl na TV Prima krátký rozhovor s Lukášem Horkým. Pár otázek ohledně dosavadní práce, především o výstavě Anorexie a Bulimie – dvě hluboké propasti.
Na vedlejší koleji v Kopřivnici vedle kulturáku
V třicátých letech minulého století se nad pohraničím začaly stahovat mraky. Často o nich mluvil Alois Nebel. Výpravčí, kterému nakonec stejné mraky zatemnily mysl. Stavěly se betonové valy, co nás měly ochránit. Z lidí lezla hrdost, která však stejně rychle splaskla jako pouťový balónek, když zavadí o děravý okap.