19/7/2018

Odstartovaly deštivé barvy Ostravy

Barvy pláštěnek. Nacpaný Gong na Bernsteina, Dyka a jejich Mši. Potom Newyorští Lucky Chops, kde se bubeník celý koncert směje partě poskakujících chlápků v plavkách s hromadou dechů. Saxofon, pozoun, tuba jako zástupci ze skupiny nejzbytečnějších nástrojů. Pharell Williams mě víc než muzikou oslovil skutečností, že i v pětačtyřiceti můžeš hopsat po pódiu jako ve dvaceti.

Banditos se svým rokenrolem byly rozhodně uvěřitelnější než George Ezra a Nathaniel Rateliff. Výborný fyzikář DJ Ventolin a Beth Ditto, skvělá i se svým Fake účesem a rozjetým coverem Under The Bridge od Red Hot Chili Peppers. Vrcholem však byli stejně Future Islands. Kapelu ve které zpívá masový vrah, na klávesy hraje týpek z Kraftwerk a basu obhospodařuje pantáta z Hlučína, nemůžeš nemilovat. 

Omlouvám se všem dechařům a obyvatelům Hlučína za tento subjektivní fotoreport z prvního dne osmnáctého ročníku Colours Of Ostrava.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Barvy Ostravy jsou v půlce

  

  Můj krokoměr za čtvrteční den naměřil rekordních 15,1 kilometrů. Přebíhal jsem tam a zpátky a dumal nad logikou lidí, kteří frontu na WC postaví tak, že ucpou půlku hlavní trasy. Den zahájila Frýdecko-Místecká klika Slepí Křováci a David Stypka s Bandjeez. Ben Cristovao mluvil o svlékání, což ocenily zejména maminky osmiletých holčiček v první řadě. Jeho vystoupení srazilo věkový průměr návštěvníků celých Colours minimálně o dvacet let. Ječelo se, křičelo se, jako na správném dětském dni.

  čti dál


• Demlovo Zapomenuté světlo

  

  Začala nová divadelní sezóna. Návštěvy potemnělých sálů, jevištních zákulisí a hereckých šaten. Moje první zastávka byla v Ostravě u Bezručů, kde jsem fotografoval Zapomenuté světlo, první titul z nového předplatného 2018 / 2019. Tragická próza Jakuba Demla vyšla roku 1934. Díky kontroverznímu obsahu byla většina nákladu zkonfiskována a teprve až po cenzorském zásahu směl Deml knihu distribuovat.

  čti dál


• Na Colours prší častěji než v textech kapely Priessnitz

  

  Kdysi mi kamarád Lukáš, bubeník z kapely Fvtvre říkal zajímavý postřeh. Na každé desce Priessnitz musí alespoň v jedné písničce pršet. Na Colours musí pršet pokaždé. Včera taky pár kapek spadlo. I zajímavé hudby padalo dost. Třeba Hurray For The Riff Raff se skvělou zpěvačkou, co si léčí komplexy ze svých portorikánských kořenů. Drive Stage se v úvodních tónech transformovala na pódium v Bang Bang Bar Davida Lynche někde poblíž Twin Peaks. 

  čti dál


• Čtvrtek na Colours byl pro mě tak trochu ve znamení hudebních návratů

  

  S muzikou a fotografií to u mě vážně začalo tak zhruba ve stejnou dobu. Kdesi na přelomu milénia jsem začal intenzivně fotit a hrát s Downbelow. Tehdy vyrostlo několik nových kytarovek a já mohl pozvolně přejít od grunge k progresivnějším směrům. Tenkrát jsem to bral jako smysluplnou odpověď na rozlet elektronické taneční scény, která mi k srdci nepřirostla nikdy.  Zasáhli mě mimo jiné Interpol, Arctic Monkeys, Franz Ferdinand a The Killers. Poslední dva zmiňovaní zástupci se těsně po sobě ukázali včera na Colours a zbylý čtvrteční line-up zůstává tedy logicky v pozadí.

  čti dál