30/6/2019

Kafka Band - vrchol letošního Hradeckého slunovratu

Není moc festivalů, které jsou vyladěny od hudební produkce přes skvělou gastronomii. Z Colours se stala až příliš velká fabrika s hromadou lidí, na ostatních festivalech rotují stále ty samé mainstreamové kapely, až jednotlivé akce splývají v jednolitý celek. Hradecký slunovrat si drží stále vysokou laťku nejen kvůli poučenému a vnímavému publiku, ale taky díky úžasném genius loci. Před dvěma roky jsem v Hradci nad Moravicí fotil Priessnitz. Tehdy pršelo, letos po dešti ani památky a na pódiu Kafka Band.

Čti dál:

Floex: Spíš mě zajímají příběhy

Jeden z hudebních vrcholů letošní Divadelní Flory byl koncert multiinstrumentalisty Tomáše Dvořáka aka Floexe. Jeho smyčky ve středu rezonovaly nočním parkánem, vrstvily se do hlubokých ploch a z dalekých vesmírů snášely dolů na zem jarní chlad. Léto z minulých dnů na chvíli prostě zmizelo. Stejně jako mé připravené otázky, které mi po koncertě připadly najednou prázdné. Během vystoupení jsem pochopil, že za Tomášovým setem není jenom slepé točení čudlíky, ale širší kontext.

čti dál
Never Sol. Potemnělý výlet do Twin Peaks

Zamlžené šapitó dělá z lidí siluety, co se kymácí v pomalém tempu. Ocitáš se v Bang Bang baru v Twin Peaks, kde se ve světelných paprscích občas mihne tvář Sáry Vondráškové. Syntetické plochy rezonují prostorem, vokál je jen další vrstvou. Dnes hraje David Lynch. Písničky nečekej, ani refrén si po koncertě nezazpíváš. Noty se vytratí a zůstane jen pocit.

čti dál
Nezvěstný ve sněhobílém moři

Babí léto je už dávno pryč a podzim vládne pevně nad městem. Znatelně se ochladilo, dny se zkracují a vítr fouká studený. Jedu z Frýdku. Nespěchám. Když po několika málo kilometrech dálková světla narazí na nepropustnou bílou zeď, musím zpomalit. Středová čára prázdné silnice mizí v mlze, která mě opouští až těsně před Olomoucí. Počasí spíš na čaj u rozehřátých kamen u nás v Jeseníkách, ale já mířím na Kafka Band a v hlavě mám jejich nedávný koncert v Lázních.

čti dál
Kafka band a puchýře velké jak Amerika

Poslední den Colours of Ostrava. Nohy nachodily kilometry a zdobí je obrovské puchýře. Trmácím se přes celý areál, začátek stejně asi nestihnu. Unavené tělo se vidí už v posteli, zahrabané v peřině. Foťák uklizený někde v koutě a hlavně neslyšet žádnou muziku, alespoň týden. Čtvrtý den festivalu si vybírá svou daň. Energie už dávno žádná. Ale na koncert Kafka bandu jsem se přece jenom těšil. Světlo na konci tunelu, které ještě udržuje při životě. Projekt kolem Jaromíra Švejdíka a Jaroslava Rudiše sleduji od prvopočátku, když jsem dělal grafiku k jejich prvnímu albu Das Schloss.

čti dál