18/7/2019

Z Jeseníků rovnou na Colours

Na davové šílenství s jménem Colours of Ostrava jsem se připravoval důsledně. Týden zašitý bez lidí v Jeseníkách, naložený v potoce někde na konci světa. Nádherné prázdniny plné domácího pečení chleba a výroby sodovky z jehličí přerušila až fotografická práce. Ve středu ráno jsem vyrazil směr Ostrava-Vítkovice – Dolní oblast. Po zkušenostech vloni se žabkami a puchýři v druhém festivalovém dni jsem přezul do odpružené trekové obuvi. Výsledek? Puchýře hned první den. Aklimatizace proběhla pozvolna a během několika hodin jsem se přestal bát lidí. 

Trumpeťáci Jungle By Night mi připomněli mé dospívání. Ne muzikou, ale ležérním informatickým outfitem, se kterým jsem kdysi dávno na přelomu milénia také na Colours s Downbelow vystupoval. Poučený z minulého ročníku jsem obešel i menší scény, které loni často zastiňovaly ty hlavní. Mrknul jsem na ostravské pankáče Degradace a hlavně mě zajímali a později mile překvapili 52 Hertz Whale. Expresivní projev frontmana Dominika Proka zaujal na první pohled. V disciplíně šermování rukama by si to mohl na pódiu klidně rozdat s Ianem Curtisem z Joy Division, kdyby se předl lety nepověsil. Muzika fajn, mé kytarově-alternativní srdce plesalo.

 

Festival oficiálně zahájili Buty s Radkem Pastrňákem, aktuálně kulatějším než kolo štěstí. Small Island Big Song v českém překladu „Zvuky pralesa“ měli krásnou zpěvačku. Jen díky ní jsem neutekl hned po první skladbě a vydržel skoro půl koncertu. S Ghost Of You se průběžně potkáváme na tuzemských festivalech, naposledy v Hradci nad Moravicí na Hradeckém slunovratu. Líbí se mi hodně. Cestou na hlavní stage jsem z letmo zaregistroval Dominika Zezulu a jeho Post-hudbu.

 

Jedním z vrcholů večera byla MØ. Pro mě docela nezajímavý pop, ale přece jen poslouchám jinou muziku. Celý den jsem uvažoval, jestli Etienne de Crécy bude hrát svůj DJ set naživo. Zmátlo mě pojmenování stage na které měl hrát. Vidina toho, že budu koukat na týpka na plátně puštěného z YouTube, mě docela děsila. Naštěstí tam fakt byl fyzicky. Znám ho z konce devadesátek, když byla taneční scéna u nás ještě v plenkách. Plynule jsem přešel na AM stage, kde čudlíkařil Richie Hawtin. Tuc Tuc Tuc technooooo. Jednoznačným vrcholem celého dne byla Florence Welch s kapelou, zcela jistě jeden z top koncertů celých letošních Colours. Přesvědčivý projev, skvělá kapela a hlavně chytrý pop. To už se dnes moc nenosí…

 

Takový byl z mého nekorektně-subjektivního pohledu první den Colours.

 

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Duch Hlubiny

  

  Dolní oblast Vítkovic jsem začal vnímat až někdy po maturitě, když jsem poprvé viděl film Kouř Tomáše Vorla. Exteriéry se natáčely v prostorách dolu Hlubina, koksovny a bývalé chemické části. Od té doby se se celý areál proměnil. V úterý 19. června byla odhalena v bývalé požární nádrži dolu Hlubina betonová socha Kurta Gebauera, jako první dílo uměleckého projektu s názvem Duch Hlubiny. 

  čti dál


• Na Colours prší častěji než v textech kapely Priessnitz

  

  Kdysi mi kamarád Lukáš, bubeník z kapely Fvtvre říkal zajímavý postřeh. Na každé desce Priessnitz musí alespoň v jedné písničce pršet. Na Colours musí pršet pokaždé. Včera taky pár kapek spadlo. I zajímavé hudby padalo dost. Třeba Hurray For The Riff Raff se skvělou zpěvačkou, co si léčí komplexy ze svých portorikánských kořenů. Drive Stage se v úvodních tónech transformovala na pódium v Bang Bang Bar Davida Lynche někde poblíž Twin Peaks. 

  čti dál


• Dvorní šašci Viktora Fischla u Bezručů

  

  Dramatizace románu Viktora Fischla s názvem Dvorní Šašci sleduje osudy čtyř židovských kamarádů z Osvětimi. Inscenace se poprvé představuje na jevišti Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Režie temného filozofického díla se ujal slovenský režisér Jakub Nvota, mimo jiné podepsaný u Bezručů pod Spalovačem mrtvol a Zapomenutým světlem. Mrkněte na krátký fotoreport z generálních zkoušek.

  čti dál


• Legendární Frankenstein ožívá u Bezručů

  

  Hororový román Mary Shelleyové ze začátku 19 století popisuje příběh mladého vědce Viktora Frankensteina, jenž stvoří nadlidské monstrum. Byl mnohokrát zfilmován. Uměle vytvořit život, ale pak se s ním taky hlavně vypořádat. Temná klasika se představuje jako druhý kus letošní divadelní sezóny u Bezručů. Morduje se a vraždí půl inscenace. Jako ve správném béčkovém hororu.

  čti dál