18/7/2019

Z Jeseníků rovnou na Colours

Na davové šílenství s jménem Colours of Ostrava jsem se připravoval důsledně. Týden zašitý bez lidí v Jeseníkách, naložený v potoce někde na konci světa. Nádherné prázdniny plné domácího pečení chleba a výroby sodovky z jehličí přerušila až fotografická práce. Ve středu ráno jsem vyrazil směr Ostrava-Vítkovice – Dolní oblast. Po zkušenostech vloni se žabkami a puchýři v druhém festivalovém dni jsem přezul do odpružené trekové obuvi. Výsledek? Puchýře hned první den. Aklimatizace proběhla pozvolna a během několika hodin jsem se přestal bát lidí. 

Trumpeťáci Jungle By Night mi připomněli mé dospívání. Ne muzikou, ale ležérním informatickým outfitem, se kterým jsem kdysi dávno na přelomu milénia také na Colours s Downbelow vystupoval. Poučený z minulého ročníku jsem obešel i menší scény, které loni často zastiňovaly ty hlavní. Mrknul jsem na ostravské pankáče Degradace a hlavně mě zajímali a později mile překvapili 52 Hertz Whale. Expresivní projev frontmana Dominika Proka zaujal na první pohled. V disciplíně šermování rukama by si to mohl na pódiu klidně rozdat s Ianem Curtisem z Joy Division, kdyby se předl lety nepověsil. Muzika fajn, mé kytarově-alternativní srdce plesalo.

 

Festival oficiálně zahájili Buty s Radkem Pastrňákem, aktuálně kulatějším než kolo štěstí. Small Island Big Song v českém překladu „Zvuky pralesa“ měli krásnou zpěvačku. Jen díky ní jsem neutekl hned po první skladbě a vydržel skoro půl koncertu. S Ghost Of You se průběžně potkáváme na tuzemských festivalech, naposledy v Hradci nad Moravicí na Hradeckém slunovratu. Líbí se mi hodně. Cestou na hlavní stage jsem z letmo zaregistroval Dominika Zezulu a jeho Post-hudbu.

 

Jedním z vrcholů večera byla MØ. Pro mě docela nezajímavý pop, ale přece jen poslouchám jinou muziku. Celý den jsem uvažoval, jestli Etienne de Crécy bude hrát svůj DJ set naživo. Zmátlo mě pojmenování stage na které měl hrát. Vidina toho, že budu koukat na týpka na plátně puštěného z YouTube, mě docela děsila. Naštěstí tam fakt byl fyzicky. Znám ho z konce devadesátek, když byla taneční scéna u nás ještě v plenkách. Plynule jsem přešel na AM stage, kde čudlíkařil Richie Hawtin. Tuc Tuc Tuc technooooo. Jednoznačným vrcholem celého dne byla Florence Welch s kapelou, zcela jistě jeden z top koncertů celých letošních Colours. Přesvědčivý projev, skvělá kapela a hlavně chytrý pop. To už se dnes moc nenosí…

 

Takový byl z mého nekorektně-subjektivního pohledu první den Colours.

 

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Barvy Ostravy jsou v půlce

  

  Můj krokoměr za čtvrteční den naměřil rekordních 15,1 kilometrů. Přebíhal jsem tam a zpátky a dumal nad logikou lidí, kteří frontu na WC postaví tak, že ucpou půlku hlavní trasy. Den zahájila Frýdecko-Místecká klika Slepí Křováci a David Stypka s Bandjeez. Ben Cristovao mluvil o svlékání, což ocenily zejména maminky osmiletých holčiček v první řadě. Jeho vystoupení srazilo věkový průměr návštěvníků celých Colours minimálně o dvacet let. Ječelo se, křičelo se, jako na správném dětském dni.

  čti dál


• Nejzajímavější věci se letos děly stejně na vedlejších scénách

  

  Přiznám se, že jsem docela rád, že je už konec. Mezi scénami už nepřebíhám, ale jen se šourám jako posraný, protože přes puchýře na nohou prostě nemůžu. V průměru jsem nachodil přes 15 kilometrů denně a to se za čtyři dny nasčítá. Sobotu začínali Mig 21, kteří to s diváky umí. Byť mě jejich muzika docela míjí, odehráli slušný koncert pro nenáročného posluchače. Až na ten závěr, když svůj set, i přes jasné gestikulace ze strany stage managera, značně přetáhli a tím zasekaly obě hlavní stage na několik koncertů dopředu. 

  čti dál


• Pátek se nesl na vlně výrazných ženských osobností

  

  Colours of Ostrava ukázaly v pátek silné ženské osobnosti. Projasněný den odstartovala charismatická Marie Rottrová, která na svůj věk vypadá skvěle a furt jí to zpívá, pak Joss Stone, do které se zamilovali snad všichni včetně žen. Jessie J odhalila skoro vše co šlo, ale hudebně mě to moc nebralo. Zato Calexico byli skvělí na rozdíl od uspávačů Cigarettes After Sex. Michal Ambrož měl za sebou výbornou kapelu a zařadili se na můj top playlist celých Colours. Páteční večer zakončovalo trio Barová, Dusilová a Hlavenková v Gongu .

  čti dál


• Lekce z Teorie dospělosti u Bezručů

  

  Slavné dílo předního severského dramatika Henrika Ibsena Heda Gablerová se představuje v ostravském Divadle Petra Bezruče v autorské parafrázi česko-chilské autorky Anny Saavedry s názvem Teorie dospělosti. Společenské drama, které bylo napsáno koncem 19. století, autoři přiblížili současné generaci třicátníků. Hlavní postavou hry je Heda, která tráví nudné dny v betonové vile. Navíc se objevuje až příliš mnoho přízraků z minulosti, včetně osudové lásky. Krásná, smutná, trochu zklamaná i cynická Heda v podání skvělé Magdalény Tkačíkové. 

  čti dál