30/11/2021

Hrdinové kapitalistické práce jako odvrácená strana naší porevoluční společnosti

Politicky angažované představení levicového intelektuála Michala Háby vychází ze stejnojmenné knihy investigativní novinářky Saši Uhlové, která se rozhodla na vlastní kůži okusit pracovní podmínky v nejhůře placených pracovních pozicích. Nechala se postupně zaměstnat například v nemocniční prádelně, balírně kuřat nebo třeba jako pokladní v supermarketu.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Karel Dobrý jako Malý stvořitel ovládl Mozaretum Arcidiecézního muzea

  

  Zdánlivě nepřenositelný site-specific projekt autorského spolku JEDL původně umístěný do prostor staroměstského domu U Minuty – někdejšího bytu Kafkových získal na tři dny azyl v olomouckém Arcidiecézním muzeu. Pětačtyřicet minut více či méně známých kafkovských motivů a narážek ve mně zanechalo silný dojem. Více ve fotogalerii.

  čti dál


• Vše mé je tvé. Tísnivá atmosféra padesátých let v podání Divadelního spolku JEDL

  

  Komorní Inscenaci o básníkovi Janu Zahradníčkovi poodhaluje život dlouho záměrně opomíjeného vrcholného představitele české katolické poezie 20. století. Toho komunistický režim odsoudil ve vykonstruovaném procesu na třináct let vězení a krátce po propuštění umírá. Pod scénářem je podepsaná Lucie Trmíková, která na jevišti ztvárnila i Zahradníčkovu ženu Marii. Spolu se Sašou Rašilovem (představitel Jana Zahradníčka) vedli v olomouckém Mozaretu Arcidiecézního muzea intimní dialog, který rezonoval ve všech diváci ještě dlouho po skončení představení.

  čti dál


• Dvorní šašci Viktora Fischla u Bezručů

  

  Dramatizace románu Viktora Fischla s názvem Dvorní Šašci sleduje osudy čtyř židovských kamarádů z Osvětimi. Inscenace se poprvé představuje na jevišti Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Režie temného filozofického díla se ujal slovenský režisér Jakub Nvota, mimo jiné podepsaný u Bezručů pod Spalovačem mrtvol a Zapomenutým světlem. Mrkněte na krátký fotoreport z generálních zkoušek.

  čti dál


• Když sjetý medvěd netrefí do iglú...

  

  Docela by mě zajímalo, jak zní původní texty finské autorky Rosy Liksom, které jako první v Česku zincenovalo pražské Divadlo Na zábradlí. Smršť nekorektních skečů vzájemně provázaných do sebe byla včera jednoduše skvělá. Zábradlí je moje srdeční záležitost a přiznávám svůj nekritický pohled na režii Jana Mikuláška, kterého jsem si oblíbil už za jeho bezručácké éry v Ostravě. Včerejší inscenace měla po děkovačce krásný dovětek v podobě pětatřicetiminutové dohry, která zůstala původně ve škrtu. A nakonec došlo i na klasickou skupinovou šatnovku.

  čti dál