28/4/2009

Varšava

Návrat ze slunečné Varšavy, kde jsme zahajovali kolektivní výstavu fotografií studentů ITF. Mé „Deníky“ a fotografie ostatních spolužáků jsou k vidění v galerii Klimy Bocheńskiej.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• V krajině pod Králickým Sněžníkem

  

  Zahledíš se do údolí plného slunce. Mraky se trhají o hřebeny divokých hor, jako by byly z papíru. V krajině pod Králickým Sněžníkem odpočítáváš poslední hodiny roku 2018. Vystoupal jsi zavátými cestami, tvé stopy se propadaly hluboko do sněhové peřiny. Zvedal si hlavu do korun stromů a pozoroval větve, jak se dlouhými tenkými prsty snaží dotknout nebe. Na nový rok bylo zvláštní světlo. Tlumené a trochu tajemné. Vítr roznášel krystalky zmrzlého sněhu po bělavé pláni a tys byl ztracený uprostřed lesa, kdesi v Jeseníkách. 

  čti dál


• V nakladatelství Surbanz připravujeme knihu o Jánských Koupelích

  

  V nakladatelství Surbanz připravujeme novou publikaci věnovanou fenoménu bývalých lázní ležících nedaleko Vítkova v okrese Opava v Moravskoslezském kraji. Součástí knihy budou nejen původní pohlednice, ale i aktuální fotografie a architektonické vizualizace. Kniha bude rovněž obsahovat rozsáhlou historickou studii, rozhovory, texty a výpovědi pamětníků. V současné době kompletujeme textovou část a v edičním plánu ji máme plánovanou na podzim 2022.

  čti dál


• Anorexie v sedmičce

  Přijal jsem milé pozvání opavských studentů a zúčasnil jsem se slavnostního promítání dokumentu, který se týká problémů poruch příjmu potravy. Na projektu spolupracovala i Monika Žídková. Měl jsem tu čest s Monikou nafotit titulní fotku pro opavskou sedmičku a také v rámci této akce vychází můj rozhovor a dvojstrana ze souboru Mentální anorexie a bulimie – dvě hluboké propasti.

  čti dál


• Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři

  

  Vstoupíš do ní. Dotkneš se, zlehka osaháš, zastavíš a chvíli jen koukáš. Oči si brzy zvyknou. Ve smutném kraji zimy poblíž polských hranic, kde se stopy původních obyvatel občas zjevují jako siluety v bezčasí. Bloudí loukami a hledají své kořeny, po válce násilně přeťaté v rámci kolektivní viny. Za léta se tady kocháš dalekými výhledy, ale teď je tvůj pohled chycený do nepropustné sítě vodní clony. Pak se rozejdeš. Pomalými kroky vykročíš do prázdnoty. Zjeví se maják s prsty vztyčenými k nebi. Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři.

  čti dál