1/6/2023

Když sjetý medvěd netrefí do iglú...

Docela by mě zajímalo, jak zní původní texty finské autorky Rosy Liksom, které jako první v Česku zincenovalo pražské Divadlo Na zábradlí. Smršť nekorektních skečů vzájemně provázaných do sebe byla včera jednoduše skvělá. Zábradlí je moje srdeční záležitost a přiznávám svůj nekritický pohled na režii Jana Mikuláška, kterého jsem si oblíbil už za jeho bezručácké éry v Ostravě. Včerejší inscenace měla po děkovačce krásný dovětek v podobě pětatřicetiminutové dohry, která zůstala původně ve škrtu. A nakonec došlo i na klasickou skupinovou šatnovku.

Čti dál:

Víkend plný německy mluvícího divadla - Divadelní Flora den desátý, jedenáctý a dvanáctý.

Třiadvacátá Divadelní Flora dospěla do svého finále. Vrcholem druhého festivalového víkendu byla bezesporu adaptace německého nositele Nobelovy ceny Güntera Grasse – Plechový bubínek. Ve specifické verzi s jedním hercem a obrovskou židlí a v režijním provedení Olivera Reeseho, šéfa jedné z nejrespektovanějších evropských divadelních scén – Berliner Ensemble. Výborný Nico Holonics jako Oskar Matzerath během dvou hodin neslezl z pódia.

čti dál
Stefko Hanushevsky představil diktátora. 25. Divadelní Flora slavnostně zahájena.

Kočovný průvodce Stefko Hanushevsky ze Schauspiel Köln, který brázdil Evropu se svým autobusem, konečně dorazil do Olomouce. Během necelé dvouhodinovky, kdy ani na vteřinu nezmizel z jeviště, vystřihl zásadní milníky moderních dějin Rakouska a Německa. Mám ale pocit, že občas trochu kecá… Během slavnostního večera se v Moravském divadle rovněž představila delegace hostů, aby popřála Floře k jubilejním pětadvacátinám. Celý večer uzavřel večírek v šapitó.

čti dál
Studená a deštivá Olomouc - Divadelní flora den první

Uběhlo to rychle. Ani jsem nestačil dotřídit fotky z loňska a začíná nová Divadelní Flora. Letos třiadvacátá. Auto jsem nechal na konviktu a pádil dolů do Moravského divadla. Studená a deštivá Olomouc působila docela nevlídně, dlažební kostky klouzaly cestou dolů na náměstí. O úvodní inscenaci se postaral drážďanský Staatsschauspiel Dresden s inscenací 9 Tage Wache (9 dní vzhůru). Expresivně a mistrně zpracované téma sebedestruktivní drogové závislosti. Chvíli jsem fotil hlavní scénu, ale záhy jsem se stejně ztratil v zákulisí. Tam to mám rád…

čti dál
Víkend mezi nebem a zemí - Divadelní flora den třetí, čtvrtý a pátý

Třetí den se počasí na chvíli umoudřilo a já musel bohužel odjet domů. Hráli jsme poslední basketbalový zápas sezóny s Třincem a v sobotu nás čekal s Downbelow soukromý koncert pro terapeutickou skupinu Renarkon. Takový malý festival pod širým nebem v zapomenutém kraji v podhůří Beskyd. Byli jsme v plné sestavě, včetně Petra Kružíka, který nás teď na kytaru doprovází na pódiu docela často. Jednodenní divadelní pauza přišla vhod, ale divadla jsem se tak docela nezbavil.

čti dál