1/6/2023
Když sjetý medvěd netrefí do iglú...





1/6/2023
Čti dál:
Víkend plný německy mluvícího divadla - Divadelní Flora den desátý, jedenáctý a dvanáctý.
Třiadvacátá Divadelní Flora dospěla do svého finále. Vrcholem druhého festivalového víkendu byla bezesporu adaptace německého nositele Nobelovy ceny Güntera Grasse – Plechový bubínek. Ve specifické verzi s jedním hercem a obrovskou židlí a v režijním provedení Olivera Reeseho, šéfa jedné z nejrespektovanějších evropských divadelních scén – Berliner Ensemble. Výborný Nico Holonics jako Oskar Matzerath během dvou hodin neslezl z pódia.
Kouř Tomáše Vorla a Lumíra Tučka a zrození jednoho fenoménu
Není mnoho filmů, které by mě ovlivnily, ale vzpomínám na jeden zásadní. Už nevím, kdo z osvícených pedagogů to vymyslel. Možná naše dějepisářka paní Lautnerová, kdo ví. Tehdy v kině Petra Bezruče se něco zlomilo. Kamenný most Tomáše Vorla na mě tehdy zapůsobilo jako zjevení. Otevřel mi cestu k celé Pražské pětce a k Vorlově celovečerní prvotině Kouř. A já věděl, že to s mojí nalajnovanou informatickou kariérou nebude tak žhavé.
Moskoviáda Dušana Davida Pařízka otevřela 26. Divadelní Floru
Repríza Dejvic a Divadlo Na zábradlí poprvé - Divadelní flora den sedmý
Po úspěšné pondělní inscenaci Vražda krále Gonzaka jsem fotografoval i reprízu. Tentokrát z jiného úhlu, ze zákulisí. Vrcholem večera však bylo moje milované Zábradlí a adaptace Bergmanových Person. Autorskou inscenaci Jana Mikuláška provázely peripetie od začátku a musela být stažena z repertoáru záhy po uvedení, kvůli nedořešeným autorským právům. Divadlo Na zábradlí je získalo necelý týden před uvedením na Divadelní Floře. Festivalové diváky čekaly reprízy ještě ve středu a ve čtvrtek.