Hrát si, vybočovat trošku z řady a dělat věci po svém. Není to vždycky jednoduché, co si budeme říkat. Je to více než rok, co jsem začal pracovat na nové identitě Symfonického orchestru Frýdku-Místku. Docela mě to baví.  Třeba tento plakát na koncert ke stému výročí založení republiky, který úspěšně zahýbal veřejným prostorem. Fotili jsme v Národním domě v zákulisí, kde to mám moc rád. Bylo před volbami. V hlavě mi zněly slavnostní fanfáry z předehry k Libuši. Státnické je to dost a hotovo bylo za patnáct minut.

Frýdek-Místek pohledem Lukáše Horkého se představí na slavnostní vernisáži v pátek 26. října v 17 hodin v kulturně-uměleckém prostoru KUPE v Opavě. Dlouhodobý dokumentární soubor o Frýdku-Místku vzniká nepřetržitě od roku 2008 do současnosti. Impulzem pro něj byl začátek studia na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě, kdy vyrážel do ulic, aby zaznamenával odraz tehdejší doby, zánik textilního průmyslu, kontroverzní demolice významných staveb, ale i běžný každodenní život. 

Výš už to nejde. Z vrcholu hranolu s názvem Hotel Kladno je nádherný výhled. Tyčí se na hraně údolí Sítenského potoka, pevně ukotvený na nízké horizontální podnoži. Ztratil ses v něm. Stejně jako v industriálním městě, které se ještě nevymotalo ze zpackané privatizace obřího průmyslového kolosu Poldi. Procházíš se jako ve skanzenu a jako malé dítě koukáš kolem s otevřenou pusou.

Když jsem u osobního pohovoru při talentových zkouškách dostal od komise dotaz, jaký známý fotograf se narodil v Boskovicích, nezaváhal jsem ani vteřinu a s humorem odvětil: „Pokud vím, tak jsou dva. Já a Josef Koudelka.“ Pojí nás stejné místo narození, podobné nazírání na svět a Koudelkova tvorba mě ovlivňuje od chvíle, kdy jsem na přelomu milénia nafotil svůj první černobílý film. Velkou retrospektivu pořádanou v rámci jeho osmdesátin v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze jsem proto nemohl vynechat.