-
-
15/1/2019
Subjektivní černobílé fotografie Lukáše Horkého ukazují Frýdek-Místek a okolí v rozmezí jedenácti let
zobraz celý textOd úterý 22. ledna 2019 bude v galerii Opera v Ostravě zahájena výstava frýdecko-místeckého fotografa Lukáše Horkého pojmenovaná Moje město. Cyklus subjektivně laděných fotografií pořizuje nepřetržitě od roku 2008. Práce na tomto souboru sloužila jako terapie a pomocník při marném hledání kořenů ve městě, kde prožil skoro celý život. Fragment vystaveného souboru předložil jako svou praktickou magisterskou práci v roce 2018 na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě.
-
10/1/2019
S orchestrem v Beskydech
zobraz celý textSymfonickému orchestru Frýdku-Místku pomáhám budovat identitu už více jak rok. Začalo to vytvořením nové značky a postupně jsem přešel k fotografiím a plakátům. V dubnu minulého roku jsme se potkali v Beskydech, když nacvičovali repertoár pro jarní koncert. Setkání to milé, inspirující. Přes den se hrálo, večer debatovalo a popíjelo. U piva stejně vznikají ty nejbizarnější setkání. Seznámil jsem se s jedním pánem, co kdysi stavěl památný kolotoč Hříbek ve Frýdku na sídlišti. Před pár lety jsem kolotoč použil jako symbol festivalu Sweetsen fest. Včera večer jsem vyhrabal pár fotek…
-
7/1/2019
V krajině pod Králickým Sněžníkem
zobraz celý textZahledíš se do údolí plného slunce. Mraky se trhají o hřebeny divokých hor, jako by byly z papíru. V krajině pod Králickým Sněžníkem odpočítáváš poslední hodiny roku 2018. Vystoupal jsi zavátými cestami, tvé stopy se propadaly hluboko do sněhové peřiny. Zvedal si hlavu do korun stromů a pozoroval větve, jak se dlouhými tenkými prsty snaží dotknout nebe. Na nový rok bylo zvláštní světlo. Tlumené a trochu tajemné. Vítr roznášel krystalky zmrzlého sněhu po bělavé pláni a tys byl ztracený uprostřed lesa, kdesi v Jeseníkách.
-
29/12/2018
Zimní Vysočinou
zobraz celý textPo sněhu ani památky. Rozhlížíš se kolem sebe a připadá ti, že léto skončilo teprve nedávno. Snad jen mrazivý vítr připomíná prosinec. Zima přijde v lednu, říká se. Někdy stačí vystoupat kousek výš a obzor se ti rázem otevře. Zastavíš se a zahledíš se dolů do údolí. Na každém rozcestí směr necháš na náhodě. Šikminy polí na horizontu očima skládáš jako barevnou mozaiku, když se mohutná clona z mraků pozvolna rozpouští. Zbytky slunečních paprsků svítí na krajinu před tebou. Je podvečer a ty jsi zase na cestě.
Instagram – aktuálně



