V Praze na Letné, pod bývalým pomníkem diktátora Stalina, můžete shlédnout pozoruhodnou výstavu z novodobých dějin Československa. Unikátní prostor, který je běžně návštěvníkům nepřístupný, se proměnil na audiovizuální expozici. Představuje nejzásadnější okamžiky československé moderní historie. Mapuje především dva totalitní režimy, nacismus a komunismus. Přibližuje hrdiny 2. světové války, osudy politických vězňů, disent, udavače, Pražské jaro, srpen 1968, normalizaci a listopad 1989.

Není mnoho filmů, které by mě ovlivnily, ale vzpomínám na jeden zásadní. Už nevím, kdo z osvícených pedagogů to vymyslel. Možná naše dějepisářka paní Lautnerová, kdo ví. Tehdy v kině Petra Bezruče se něco zlomilo. Kamenný most Tomáše Vorla na mě tehdy zapůsobilo jako zjevení. Otevřel mi cestu k celé Pražské pětce a k Vorlově celovečerní prvotině Kouř. A já věděl, že to s mojí nalajnovanou informatickou kariérou nebude tak žhavé.

Tlumené paprsky si hledají cestu skrze škvíry v šedavé peřině a jako střelky kompasu dávají tvé cestě směr. V místech, kde se z širokých lánů zvedá Vysočina vzhůru k nebesům a roviny se mění ve zvlněné horizonty, se krajina nikdy neomrzí. Viděl jsi ji mnohokrát ve všech ročních období a vždycky se k ní rád vracíš. Na podzim bývá smutná, jako tvoje duše někdy bývá.

Dny se krátí a hladinu modravého jezera stále častěji čeří poryvy prudkého větru. Prohání se po výšinách a spadané listí točí ve spirále, jako se točí roční období. Ještě nedávno jsi tady vyhlížel léto a teď cítíš jak se do tebe vkrádá podzim. Plíží se pomalu z chladivé půdy a vyhání poslední zbytky léta. Zatěžkané slunce se sklání k zemi stále blíž a ostré hrany břidlicové skály brzo přikryje první sníh. V nekonečném koloběhu sleduješ probuzení i usínání přírody v divokém kraji Jesenického podhůří.