10/9/2011
Barvy podzimu
Podzim je, když se slunce každým dnem zapadá čím dál dřív. Vzduch se ochlazuje a začínají mlhy. Podzim je, když listí mění barvu a padá. Chladné počasí mi nevadí. Nejsem grilovací typ, co se ukájí v třicetistupňové výhni na pískových plážích. Když jsme u těch barev, vzpomněl jsem na ty ostravské a taky na rest vůči Priessnitz.
Koukám do toho. Asi se začínám opakovat. Stejné výřezy a pohledy, dlouhé časy co dělají dlouhé čmouhy na čipu. Možná nastal čas změnit médium. Jít do pohybu, překročit statický obraz. Nebo to celé propojit. Nevím, jsem asi přelétavý typ.
Hraje mi poslední Nitzer Ebb. Going away.
Užírá se
Uvnitř vyhnívá se
Láska nakazila srdce
Pád…
Pláč…
Interní spojení s minulostí. Občasný sentiment, který mi bývá vytýkán. Lepil se na mě odjakživa. Ještě když jsem Priessnitz neznal a kytary mě nebavily. Lepil se na mě už ve třinácti nebo čtrnácti. Nosil jsem zaměřovací kříže na triku, všechno muselo být syntetický, plný čipů a elektroniky. Když jsem zestárl, forma mě přestala zajímat, ale Nitzer Ebb miluju pořád. stejně jako Priessnitz. „Hledej obsah,“ říkám si.
Může to žít dohromady. Nelez do hloubky, když nechceš. Poskládej vlastní věty, když koukáš do obrazů. Uvěřitelný věci tě dostanou a je úplně jedno jak. Způsob je pomíjivý.
Priessnitz, Colours Of Ostrava 2011
Frýdek-Místek, září 2011
