29/10/2008
Být vidět 2008
Fotografie z cyklu „Deníky“ zvítězily v soutěži neziskových organizací „Být vidět 2008“ v sekci fotopříběh. Je příjemné, že vizuální jazyk podpořený textem funguje ve společnosti univerzálně.
Čti dál:
-
-
Divný sen
čti dálVelká místnost dávala pocit bezpečí. Nikde žádný okna, ale všude světlo. Muselo to lézt z těch zdí. Jako by byly z pauzáku, který prosvítíš i baterkou. Kolem stěn samý lidi. Stovky párů očí mě provrtávaly. Co všechno se dá vyčíst z pohledů? Zvrácený sexuální choutky, zpackané životy nebo jiné smrtelné diagnózy. Civí na mě, jako bych byl jiný. Nechápal jsem, kde jsem ale ty tváře se zdály povědomé. Vnímal jsem pohyby rtů, vnímal jsem kroky, ale slyšet nebylo nic.
-
-
Anorexie v sedmičce
čti dálPřijal jsem milé pozvání opavských studentů a zúčasnil jsem se slavnostního promítání dokumentu, který se týká problémů poruch příjmu potravy. Na projektu spolupracovala i Monika Žídková. Měl jsem tu čest s Monikou nafotit titulní fotku pro opavskou sedmičku a také v rámci této akce vychází můj rozhovor a dvojstrana ze souboru Mentální anorexie a bulimie – dvě hluboké propasti.
-
Na Colours prší častěji než v textech kapely Priessnitz
čti dál
Kdysi mi kamarád Lukáš, bubeník z kapely Fvtvre říkal zajímavý postřeh. Na každé desce Priessnitz musí alespoň v jedné písničce pršet. Na Colours musí pršet pokaždé. Včera taky pár kapek spadlo. I zajímavé hudby padalo dost. Třeba Hurray For The Riff Raff se skvělou zpěvačkou, co si léčí komplexy ze svých portorikánských kořenů. Drive Stage se v úvodních tónech transformovala na pódium v Bang Bang Bar Davida Lynche někde poblíž Twin Peaks.