20/3/2018
Jaro
Za pár hodin dosáhne slunce rovinu zemského rovníku. Nastane rovnodennost a astronomické jaro. Tvoje ledy ale už přece roztály a v tento mrazivý den ti srdce hřeje jako rozžhavené slunce.
Čti dál:
-
-
Ledové měsíce nového roku
čti dál
Zlatavé linie vystřelují z břidlicového valu vzhůru k podvečernímu nebi. Mrazivý vítr čeří hladinu zatopeného lomu a nafoukává sypký sníh do závějí. Tvoje stopy brzo zahladí a krajina bude zase čistá jako list papíru. Chodíš sem, abys koloběh ročních období zaznamenával jako do deníku. Slunce se na sklonku dne schovává za mohutnou stěnu, která se prudce zvedá z hlubiny jezera. Je leden. Zamrzlá hladina deformuje odraz skály v ledové tříšti, jako by vrtkavým štětcem nanášel barvu abstraktní malíř.
-
Před bouřkou
čti dál
A tak ses vydal starou lesní pěšinou a došel jsi až sem. Mezi borůvčí a vyvrácené pařezy, které odpočívají v měkké mechové peřině. Bouřka visela ve vzduchu, ale tobě to bylo v tu chvíli úplně jedno. Zastavil jsi a zahleděl ses do krajiny. Sledoval jsi siluety kopců a zapisoval každou jejich křivku hluboko do sebe. Abys nezapomněl. Ty nejkrásnější zážitky jsou většinou na první pohled docela obyčejné.
-
Kraj pod Králickým Sněžníkem zasypal čerstvý sníh
čti dál
Zbytky trávy vykukují zpoza čerstvý sníh, který zasypal kraj pod Králickým Sněžníkem. Pozoruješ, jak smělé stonky prorážejí bílá pole a marně vyhlížejí jaro. Slunce se tady v lednu dlouho na obloze nezdrží. V takovém pološeru je krajina skoro černobílá, zbavená barev vyniká pouze svými liniemi.
-
Podzimní Vysočinou
čti dál
Tlumené paprsky si hledají cestu skrze škvíry v šedavé peřině a jako střelky kompasu dávají tvé cestě směr. V místech, kde se z širokých lánů zvedá Vysočina vzhůru k nebesům a roviny se mění ve zvlněné horizonty, se krajina nikdy neomrzí. Viděl jsi ji mnohokrát ve všech ročních období a vždycky se k ní rád vracíš. Na podzim bývá smutná, jako tvoje duše někdy bývá.