26/12/2017
Začátek a konec je propojený do nekonečné smyčky. Pozoruješ slunce, jak se sklání za horizont, aby za několik hodin opět vystoupalo na oblohu. Krajina se smrskne do několika geometrických rovin a stoletý strom, jako jediný svědek tohoto každodenního koloběhu, rozevírá své větve v žlutooranžové řece z rozžhaveného železa.
Stojíš tady a čekáš, až se barvy slijí do jednolité černé. Světlo se vytratí a přijde noc. Konec a pak zase začátek…
Čti dál:
Zimou s Jakubem Janem Rybou
Jak to asi venku vypadalo, když psal Jakub Jan Ryba českou mši o zvěstování Kristova narození a příchodu pastýřů k jesličkám. Zmrzlé stromy, co se tyčí podél bílých plání nebo dřevěná stavení pod zasněženými kopci. Tahle nějak si představuji krajinu v době jeho života, když v ní křižovali muzikanti z horských beskydských osad. Na zaváté louce poblíž kostela na Borové jsme fotili plakát na Rybovu Vánoční mši.
Podzim v podhůří Jeseníků
Špičky příkrých břehů se topí ve žhavých podzimních paprscích. Siluety stromů se odráží na skále před před tebou a na sklonku dne se pomalu zvedají vzhůru ke hvězdám. Celý podzim jsi sem chodil pozorovat krajinu. Hleděl jsi na větrem ošlehané břízy, jak se na nich z posledních sil drží zbytky zlatavého listí. Šedavé mraky se proháněly po obloze a zrcadlily svůj obraz na klidné hladině a ty jsi rovnal své roztěkané myšlenky. Teď tu stojíš a cítíš, jak se do propasti vkrádá zima a vyhlížíš první vločky. Zanedlouho ostré rysy skalisek zahladí sníh.
Zjizvenou krajinou
Stopy důlní činnosti pomalu zahlazuje vegetace. Zbytky rozbořených zdí a základů budov zarůstají. Podél cesty se vine jako nekonečný had oprýskané teplovodní potrubí. Plazí se směrem k sídlišti v místech, kde stávala zástavba původní Karviné. Pomalu se stmívá a krajina působí sklíčeně. Torzo dolu Barbora jako vzpomínka na zašlou hornickou slávu, rozpadající se kulturní dům, schody z bývalého autobusového stanoviště visící ve vzduchoprázdnu nebo starý opuštěný evangelický hřbitov. Duch místa tě volá…
Ospalou krajinou
Ospalá prosincová přehrada. Šedavé mraky přikryly oblohu a brání slunci, aby se svými paprsky dotýkaly hladiny. Vody je v tento zimní čas docela málo. Procházíš po místech, která bývají jindy ukrytá v hlubinách. Podél břehů sleduješ pozůstatky minulosti. Tady stál kostel a hned vedle hřbitov. Čtvercové půdorysy hrobů vystupují z jezera. Opodál chátrá opuštěné rekreační středisko, za zátokou vyhlíží odstavené karavany letní sezónu. Den pod vrcholky Beskyd pomalu usíná a tvoje osamělá toulka krajinou končí.