31/7/2018

Fvtvre - čtyřletá zpověď ve fotografiích

V sobotu jsem se těšil na Colours Of Ostrava paradoxně nejvíc na dva české projekty. Oba mi jsou docela dost blízké a měl jsem možnost stát opodál, když se rodily. Hudebně stojí na opačné straně, mají vazby na stejné místo a spojují je silné osobnosti, mnoho let propletené českou scénou. Ale popořadě. Jaromíra 99, Jaroslava Rudiše a jejich Kafka band si nechám na jindy. Tady jsou Fvtvre a čtyřletá zpověď ve fotografiích. Jejich koncert mi rezonuje v hlavě ještě teď a asi ještě dlouho bude.

Někdy v červnu 2014, mi volal náš producent Amák, jestli by nemohl přijet na pár dní ke mně na chalupu s novým hudebním projektem. Založil ho Kay, frontman legendárních Sunshine spolu s Lukášem, bubeníkem The Prostitutes a Petrem, kytaristou bývalých Clou. Amák místo dobře zná. Vznikala tady pod jeho vedením naše deska Decameron Locis. Samozřejmě jsem souhlasil a tak se v pondělí 14. července 2014 objevili Fvtvre u mě v Jeseníkách.

Bylo to docela zjevení, dost odlišný věci, co jsem znal od Sunshine a The Prostitutes. Mix hardcore a punku, tedy styly, který mě vždycky dost míjely. O to víc jsem čekal na finále, které se o pár let odložilo a málem vybledlo jako polaroidová fotka, co jsem pořídil ve středu odpoledne, když kluci odjížděli.

Amák mezitím z projektu vycouval a nahradil ho Vegy. V upravené sestavě, téměř přesně po dvou letech, v pátek 22. července 2016 se zase ukázali v divokých kopcích. Po večerech se docela kalilo a žvanilo o muzice, o horách, které mají zvláštní vliv a podvědomě se cpou do projektů, co tady vznikají. Taky se povídalo o Priessnitz, jak jim na každé desce prší. Celé setkání bylo příjemné a co budu lhát, docela ovlivnilo moje nazírání nejen na hudební svět kolem. Na stejném místě, po dvou letech, vznikla opět společná fotka a mně vrtalo hlavou, jak to nakonec celé dopadne.

EP s názvem Mess vychází na podzim 2017. Opravdu syrový masakr, který Fvtvre vypouštěli po jednom tracku týden co týden. Jedna věc se mi zaryla do paměti už v Jeseníkách. Dost vyčuhuje, připomíná mi starý Sunshihne a zazněla na letošních Colours. Bonecrusher:

Jak jen pomoci těm, které milujeme? Všichni vypadáme tak dokonalí, jako tisíc shnilých semen…

Stál jsem tam jako přibitý. Naprostá smršť. A já pochopil, v čem je síla těchto tracků. Nemá smysl si ji pouštět v obýváku. Tohle se musí prožít naživo.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Rozklad lidské osobnosti v prostředí spalovny lidí

  

  Příběh o někdejším vojákovi z první světové války, teď zaměstnanci pražského krematoria a vzorném manželovi a otci Karlu Kopfrkinglovi. Horor z prostředí spalovny lidí, který se odehrává v období nacistického Německa, vypráví o rozkladu lidské osobnosti. Ladislav Fuks napsal Spalovače mrtvol v roce 1967. Kniha byla také o rok později zfilmována Jurajem Herzem v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. Divadelní adaptaci nastudoval hostující režisér Jakub Nvota v ostravském Divadle Petra Bezruče.

  čti dál


• V Divadle Petra Bezruče ožívá příběh Zdeny Koubkové

  

  Pozoruhodný příběh československé atletky Zdeny Koubkové, která v březnu 1936 podstoupila změnu pohlaví, se představí v ostravském Divadle Petra Bezruče. Zdeněk Koubek, rozený Zdena Koubková z Paskova na Frýdecko-Místecku, byl československou atletkou, držitelkou světového rekordu v běhu na 80 a 800 metrů s vrozenou vývojovou vadou reprodukční soustavy. Zdeniny rekordy zrušila Mezinárodní atletická federace v roce 1943. Právě tento osud se stal inspirací pro inscenaci Tomáše Dianišky s názvem Transky, body, vteřiny.

  čti dál


• Duch Hlubiny

  

  Dolní oblast Vítkovic jsem začal vnímat až někdy po maturitě, když jsem poprvé viděl film Kouř Tomáše Vorla. Exteriéry se natáčely v prostorách dolu Hlubina, koksovny a bývalé chemické části. Od té doby se se celý areál proměnil. V úterý 19. června byla odhalena v bývalé požární nádrži dolu Hlubina betonová socha Kurta Gebauera, jako první dílo uměleckého projektu s názvem Duch Hlubiny. 

  čti dál


• Lekce z Teorie dospělosti u Bezručů

  

  Slavné dílo předního severského dramatika Henrika Ibsena Heda Gablerová se představuje v ostravském Divadle Petra Bezruče v autorské parafrázi česko-chilské autorky Anny Saavedry s názvem Teorie dospělosti. Společenské drama, které bylo napsáno koncem 19. století, autoři přiblížili současné generaci třicátníků. Hlavní postavou hry je Heda, která tráví nudné dny v betonové vile. Navíc se objevuje až příliš mnoho přízraků z minulosti, včetně osudové lásky. Krásná, smutná, trochu zklamaná i cynická Heda v podání skvělé Magdalény Tkačíkové. 

  čti dál