23/11/2021

Dvojice zvukových experimentátorů Erol Sarp a Lukas Vogel zaplnili snovými vibracemi Jazz Tibet Club až po strop

Jeden klavír, jeden stůl a temný sál. Ostýchavé publikum si drží od pódia odstup, ale vše se časem rozvlní a rozzáří. Kolika způsoby lze rozehrát klasický klavír? Pár kladívek a mechanizmů řízených počítačem jako další pár rukou klavíristy Erola Sarpa. Fúze jazzu a moderních technologií dává smysl, když víš co děláš. Zavírám oči a na chvíli se propadám do snů.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Hrdinové kapitalistické práce jako odvrácená strana naší porevoluční společnosti

  

  Politicky angažované představení levicového intelektuála Michala Háby vychází ze stejnojmenné knihy investigativní novinářky Saši Uhlové, která se rozhodla na vlastní kůži okusit pracovní podmínky v nejhůře placených pracovních pozicích. Nechala se postupně zaměstnat například v nemocniční prádelně, balírně kuřat nebo třeba jako pokladní v supermarketu.

  čti dál


• Sobotní dvoják

  

  Koncerty jsou fajn. Zvlášť když se povedou. O víkendu jsme byli v dobré společnosti. Ve Frýdku-Místku s Jasnou Pákou a Garáží, na Čeladné s Davidem Kolerem. Hraje s námi teď Petr Kružík, když Priessnitz zrovna hybernují. Chystáme spolu na podzim nějaké novinky. Těším se, až se zavřeme na pár dnů v Jeseníkách a budeme tvořit. Vždyť tvoření je na životě přece to nejkrásnější.

  čti dál


• Paula Spencer jako žena, která narážela do dveří

  

  Do Moravského divadla se vrátil soubor Berliner Ensemble spolu s režisérem Oliverem Reesem, který si už jednou podmanil olomoucké publikum inscenací Plechový bubínek, uvedenou na závěr 23. Divadelní flory. Letos dramaturgové festivalu vsadili opět na monodrama. Drsnou výpověď Pauly Spencer o domácím násilí, alkoholu a chudobě představila jedna z nejvýraznějších hereček své generace, famózní Bettina Hoppe.

  čti dál


• Kafka band a puchýře velké jak Amerika

  

  Poslední den Colours of Ostrava. Nohy nachodily kilometry a zdobí je obrovské puchýře. Trmácím se přes celý areál, začátek stejně asi nestihnu. Unavené tělo se vidí už v posteli, zahrabané v peřině. Foťák uklizený někde v koutě a hlavně neslyšet žádnou muziku, alespoň týden. Čtvrtý den festivalu si vybírá svou daň. Energie už dávno žádná. Ale na koncert Kafka bandu jsem se přece jenom těšil. Světlo na konci tunelu, které ještě udržuje při životě. Projekt kolem Jaromíra Švejdíka a Jaroslava Rudiše sleduji od prvopočátku, když jsem dělal grafiku k jejich prvnímu albu Das Schloss. 

  čti dál