11/5/2022

Stefko Hanushevsky představil diktátora. 25. Divadelní Flora slavnostně zahájena.

Kočovný průvodce Stefko Hanushevsky ze Schauspiel Köln, který brázdil Evropu se svým autobusem, konečně dorazil do Olomouce. Během necelé dvouhodinovky, kdy ani na vteřinu nezmizel z jeviště, vystřihl zásadní milníky moderních dějin Rakouska a Německa. Mám ale pocit, že občas trochu kecá… Během slavnostního večera se v Moravském divadle rovněž představila delegace hostů, aby popřála Floře k jubilejním pětadvacátinám. Celý večer uzavřel večírek v šapitó.

Čti dál:

Kacířské eseje

Dílo filosofa Jana Patočky v silné expresivní inscenaci Kacířské eseje představilo pražské Studio Hrdinů. Režisér Bambušek otevřel úzký fragment Patočkova života těsně po sepsání Charty 77. Policejní výslechy se prolínají s odkazy na Máchu nebo Beethovena. Sugestivní projekce doplněné živým doprovodem Vladimíra Franze. Podepsat? Odvolat? Postoj k pravdě a svobodě slova či totalitní mocenský boj jsou témata stále aktuální.

čti dál
Surealistický Macbeth, potlačené vášně a žádná krev

Na stěnách potemnělé kobky visí lebky zvířat a kožešiny. Místo čarodějnic dva chlápci s banjem drnkají melancholický chorál Wayfaring Stranger: „Vím, že tmavé mraky se ke mně sklopí. Vím, že má cesta je drsná a příkrá“. Nemůže-li být Lady Macbeth matkou, bude královnou. Kdy a kde se děj odehrává, není jasné. Není to ani podstatné. Lokaci a čas si každý určí sám. Odkud a z čeho se bere zlo?

čti dál
Bezruký Frantík a Divadlo pod Palmovkou

Bezruký Frantík opravdu žil a ne jen v hospodském monologu opilého důchodce Valeriána z prvního dílu Básníků. Inscenaci dali dohromady Tomáš Dianiška a Igor Orozovič. Měl jsem možnost fotit Dianiškovy Transky Body Vteřiny – příběh československé atletky Zdeny Koubkové, která v březnu 1936 podstoupila změnu pohlaví. A tak jsem se těšil na další zajímavý osud…

čti dál
Po prázdninách zpátky v divadle: Zdravý nemocný

Začala nová divadelní sezóna. Jako první titul jsem v Divadle Petra Bezruče fotil Moliéra a inscenaci Zdravý nemocný v režii Vladimíra Morávka. Moje první setkání s Vladimírem bylo v květnu 2009 v Olomouci na Divadelní Floře se svéráznou scénickou montáží textů Václava Havla s názvem Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa. Dodnes vzpomínám na arénu vystavěnou v Moravském divadle, když jsem vyjevený a vytřepaný mačkal spoušť kdesi ze druhé řady. Všechno bylo nové, neotřelé. Tehdy jsem s divadelní fotografií začínal.

čti dál