17/5/2022

Kosmos. Rozpor mezi řádem a chaosem

Dramatizace Gombrowiczova filosofického thrilleru v podání pražského Národního divadla. Witold na svém útěku z Varšavy potkává kamaráda Fuchse a ubytují se v podivném penzionu kdesi v Zakopaném pod Tatrami. Všude jsou nějaké symboly. Oběšený vrabec, šipka na stropě a podivně znetvořený ret hospodyně. Oba pomalu začínají splétat svůj kosmos, jako rozpor mezi řádem a chaosem v realitě kolem.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Víkend plný německy mluvícího divadla - Divadelní Flora den desátý, jedenáctý a dvanáctý.

  

  Třiadvacátá Divadelní Flora dospěla do svého finále. Vrcholem druhého festivalového víkendu byla bezesporu adaptace německého nositele Nobelovy ceny Güntera Grasse – Plechový bubínek. Ve specifické verzi s jedním hercem a obrovskou židlí a v režijním provedení Olivera Reeseho, šéfa jedné z nejrespektovanějších evropských divadelních scén – Berliner Ensemble. Výborný Nico Holonics jako Oskar Matzerath během dvou hodin neslezl z pódia. 

  čti dál


• Dějiny násilí kontroverzního Édouarda Louise

  

  Autobiografická vzpomínka francouzského kontroverzního spisovatele Édouarda Louise přetavená do detektivního příběhu v režii Tomáše Loužného. Dva odlišné pohledy na událost z prosince roku 2012, kdy autora znásilnil a údajně málem zavraždil neznámý muž, kterého si pozval domů cestou z vánoční večeře.

  čti dál


• Surealistický Macbeth, potlačené vášně a žádná krev

  

  Na stěnách potemnělé kobky visí lebky zvířat a kožešiny. Místo čarodějnic dva chlápci s banjem drnkají melancholický chorál Wayfaring Stranger: „Vím, že tmavé mraky se ke mně sklopí. Vím, že má cesta je drsná a příkrá“. Nemůže-li být Lady Macbeth matkou, bude královnou. Kdy a kde se děj odehrává, není jasné. Není to ani podstatné. Lokaci a čas si každý určí sám. Odkud a z čeho se bere zlo? 

  čti dál


• Kouř Tomáše Vorla a Lumíra Tučka a zrození jednoho fenoménu

  

  Není mnoho filmů, které by mě ovlivnily, ale vzpomínám na jeden zásadní. Už nevím, kdo z osvícených pedagogů to vymyslel. Možná naše dějepisářka paní Lautnerová, kdo ví. Tehdy v kině Petra Bezruče se něco zlomilo. Kamenný most Tomáše Vorla na mě tehdy zapůsobilo jako zjevení. Otevřel mi cestu k celé Pražské pětce a k Vorlově celovečerní prvotině Kouř. A já věděl, že to s mojí nalajnovanou informatickou kariérou nebude tak žhavé.

  čti dál