26/5/2023

Král komiků Vlasta Burian zavítal do Poruby

Patnáctý ročník divadelního festivalu Dream Factory Ostrava slavnostně zahájila životopisná groteska o libereckém králi komiků Vlastu Burianovi. Nová hra Tomáše Dianišky je opět postavena na dramatizaci života reálných historických postav – podobně jako v jeho předešlých inscenacích realizovaných v libereckém Divadle F. X. Šaldy, jako např. 294 statečných, Bezruký Frantík nebo ve hře Transky, body, vteřiny v ostravském Divadle Petra Bezruče. Včera se tleskalo ve stoje.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Výstava ve foyer Nové radnice v Ostravě

  

  Fotografická výstava DF / Dospívající festival Dream Factory ve foyeru Nové radnice v Ostravě k příležitosti festivalového jubilea je dílem fotografa Lukáše Horkého, který Továrnu na sny dokumentuje prakticky od samých začátků, a přístupná bude od 2. do 31. května během otvírací doby radniční věže.

  čti dál


• Živelní mušketýři z Mnichova si podmanili Moravské divadlo v Olomouci

  

  Čtveřice mušketýrů z Residenz Theater Mnichov si získala srdce olomouckého publika. Všichni za jednoho jeden za všechny se symbolicky neslo Moravským divadlem na závěr volebního víkendu. Po dlouhých odkladech odstartovala 24. Divadelní Flora. Dokonce jsem si užil několik vteřin slávy, když mě herci vytáhli ze zákulisí rovnou na pódium. Mrkněte na report z inscenace Die Drei Musketiere. 

  čti dál


• Divadelní Flora má za sebou perný víkend

  

  Dvaadvacátá Divadelní Flora odstartovala minulý čtvrtek desetidenní přehlídku evropské činohry, současného tance a performing arts. Dění celého festivalu dokumentuji už desátým rokem. Ze spousty účinkujících se za tu dobu stali kámoši a celý festival je taková jedna velká srdcovka. Mrkněte na krátký víkendový fotoreport.

  čti dál


• Když sjetý medvěd netrefí do iglú...

  

  Docela by mě zajímalo, jak zní původní texty finské autorky Rosy Liksom, které jako první v Česku zincenovalo pražské Divadlo Na zábradlí. Smršť nekorektních skečů vzájemně provázaných do sebe byla včera jednoduše skvělá. Zábradlí je moje srdeční záležitost a přiznávám svůj nekritický pohled na režii Jana Mikuláška, kterého jsem si oblíbil už za jeho bezručácké éry v Ostravě. Včerejší inscenace měla po děkovačce krásný dovětek v podobě pětatřicetiminutové dohry, která zůstala původně ve škrtu. A nakonec došlo i na klasickou skupinovou šatnovku.

  čti dál