Symbolem letošního festivalu se stala plachetnice, dávná patronka přehrady Olešná. Pestrobarevný výlet do minulosti, kdy se na březích tísnily vlněné deky a slunečníky, pila se žlutá sodovka z voskovaných kelímků a zvlněná hladina, půl hodiny pěšky od panelákových sídlišť, byla nekonečnější než Atlantický oceán.

Sleduješ otisk světla, jak prostupuje mezi škvírami vysoko nad hlavou a na podlaze vytváří světelné rámy. Pohled vzhůru skrz nekonečný prostor tě pohltí. Stojíš tiše a vnímáš posvátnost tohoto místa. Dech se zpomalí a oči, jenž si přivykly na šero bloudí prostorem a zaznamenávají každičký detail. Je poslední květnová sobota a ty jsi tu sám se sebou pod kamennými nebesy.

Vrchol úterního večera olomoucké Divadelní Flory patřil slovenskému Divadlu Andreja Bagara z Nitry. Krátká obrazová reportáž ukazuje inscenaci z nezvyklého úhlu, který zůstává běžnému divákovi ukryt. Divadelní zákulisí nebo ochozy nad jevištěm poskytují úžasná místa pro fotografování.

Dvaadvacátá Divadelní Flora odstartovala minulý čtvrtek desetidenní přehlídku evropské činohry, současného tance a performing arts. Dění celého festivalu dokumentuji už desátým rokem. Ze spousty účinkujících se za tu dobu stali kámoši a celý festival je taková jedna velká srdcovka. Mrkněte na krátký víkendový fotoreport.